6.1.2011 - Aktualizace fotografií v článcích:

Panzers - Panzerkampfwagen III Sd. Kfz. 141 - 1. část

2. května 2010 v 20:21 | maverick |  Výzbroj - panzers


Panzerkampfwagen III
Sd. Kfz. 141 - Ausf. A-H (1937-1941)
Sd. Kfz. 141/1 - Ausf. J-M (1941-1943)
Sd. Kfz. 141/2 - Ausf. N (1942-1943
3

1
21

V roce 1935 byl zadán vývoj 15 tunového pásového vozidla dle specifikací Waffenamtu firmám MAN (Nürnberg), Daimler-Benz AG (Berlín-Marienfelde), Rheinmetall-Borsig (Berlín) a Krupp AG (Essen). Zadání bylo drženo v tajnosti, nové vozidlo bylo známo jako Zugführerwagen (ZW) - vozidlo velitele čety. Vozidlo bylo nazýváno Versuchkraftfahrzeug 619, Mittlerer Traktor a 3.7cm Geschütz-Panzerwagen.
Vývoj Panzerkampfwagen III začal konfliktem mezi Waffenamtem a Inspektorem pro mechanizované jednotky kvůli hlavní výzbroji. Waffenamt vybral a schválil kanón 37 mm, kdežto inspektor rozhodl o kanónu 50 mm. Nakonec byl vybrán jako hlavní výzbroj vozidla kanón 37 mm. Rozhodnutí bylo na základě faktu, že pěchota již byla vybavena standardním protitankovým kanónem 37 mm Pak 35/36 L/45 a byl by vyráběn jen jeden druh munice. Věž a střílna ve věži byly však připraveny i pro montáž těžšího kanónu. Pancéřová ochrana měla být silnější vepředu než v zadní části, vozidlo mělo být používána v čele útočících formací. Nejvyšší rychlost byla specifikována na 40 km/h. Vozidlo vezlo posádku 5 mužů - velitel, střelec a nabíječ ve věži a řidič a radista v čelní části nástavby. Komunikace mezi členy posádky byla zajištěna interkomem. Panzer III byl prvním německým tankem vybavený tímto druhem komunikace. Později tak byly pro větší efektivitu v boji vybaveny všechny tanky.
PzKpfw III byl složen ze čtyř částí - podvozek, věž, čelní část nástavby s otvorem pro věž a zadní s krytem motoru. Každá sekce byla svařovaná a dohromady byly sešroubovány. Spodní část byla rozdělena na dvě hlavní části, v čelní byla převodovka a řízení, vzadu bojová část a motor. Tyto základní části zůstaly stejné u všech verzí Panzerkampfwagen III.
Po modifikacích byla první série Panzerkampfwagen III Ausf A (1-Serie) vyrobena v květnu 1937, u firmy Daimler-Benz jich bylo do konce roku 1937 vyrobeno 10 (podvozek č. 60101 - 60110). Některé prameny uvádějí, že vyrobených strojů bylo 15. Jen 8 Ausf A bylo vyzbrojeno (a přiřazeno 1., 2. a 3. Panzer Division, kde se zúčastnily anšlusu, převzetí Sudet a polského tažení) a neozbrojené Ausf A byly použity pro další testy.
V roce 1937 byla vyrobena série Ausf B (2-Serie) u firmy Daimler-Benz v počtu 15 strojů (podvozek č. 60201 - 60215). Většina Ausf B sloužila během polského tažení. V říjnu 1940 bylo pět Ausf B modifikováno a užito jako prototypy Sturmgeschütz III.
V červnu 1937 byla vyrobena další verze Ausf C (3a-Serie) u Daimler-Benz a její výroba skončila v lednu 1938, bylo vyrobeno 15 tanků (podvozek č. 60301 - 60315). Většina Ausf C sloužila během polského tažení.
V lednu 1938 byla vyrobena další varianta Ausf D (3b-Serie) u firmy Daimler-Benz a do konce roku 1939 bylo vyrobeno celkem 55 tanků (podvozek č. 60221 - 60225 a 60316 - 60340). Jen 30 Ausf D vyrobených ve dvou skupinách po 15 bylo vyzbrojeno a dalších 25 nevyzbrojených Ausf D bylo použito pro další testy. Ausf D sloužilo v polském tažení a v Norsku.
V prosinci 1938 byla zadána výroba Ausf E (4-Serie) a 96 jich bylo vyrobeno u firem Daimler-Benz, Henschel a MAN do října 1939 (podvozek č. 60401 - 60496). To byla první verze PzKpfw III vyráběná ve větších počtech. Základní tvar zůstal nezměněn, ale tank měl nový samonosný podvozek vyvinutý Ferdinandem Porschem pro automobilový průmysl ve 30. letech. Byl složen ze šesti pohonných a tří nosných kol. Ausf E byl vyzbrojen kanónem 37 mm KwK 35/36 L/46.5 a třemi kulomety 7,92 mm MG 34 (dva ve věži a jeden v nástavbě). Pancéřování mělo sílu od 12 do 30 mm. Během výroby byly po stranách nástavby instalovány nouzové průlezy a průzor pro radistu. Průzor řidiče byl opatřen uzavíratelnými kryty. Také na věži byl instalováno dvoudílné okénko. Verze Ausf E byla vybavena motorem 300 hp Maybach HL120TR s novou převodovkou Maybach Variorex 10. Tank byl těžší než předchozí modely, vážil 19,5 tuny. Od srpna 1940 do roku 1942 byly všechny tanky Ausf E přezbrojeny kanónem 50 mm KwK 38 L/42 montovaným do vnějšího štítu spolu s kulometem. Ve stejnou dobu bylo zdokonaleno pancéřováním přidáním desek 30 mm dopředu a dozadu na nástavbu. Během služby byly také tanky Ausf E předělávány na standardní Ausf F.
2
3

2

Panzer III z obrněné skupiny Guderian(pismeno G) ,ktera patřila ke skupině armád Střed na východní frontě

V září 1939 vznikla další nová varianta - Ausf F (5-Serie). Do července 1940 jich bylo vyrobeno 435 u firem Daimler-Benz, Henschel, MAN, Alkett a FAMO (podvozky č. 61001 - 61650). Byla to nepatrně zdokonalená verze Ausf E bez významnějších změn. Tank byl vybaven zdokonaleným motorem Maybach HL120TRM a modifikovaným čelem nástavby. Prvních 335 Ausf F bylo vyzbrojeno kanónem 37 mm KwK 35/36 L/46.5 a třemi kulomety 7,92 mm MG 34 (dva ve věži a jeden v nástavbě). Posledních 100 tanků bylo vyzbrojeno kanónem 50 mm KwK 38 L/42 montovaným do vnějšího štítu s kulometem. Vozidla Ausf F byla vybavena pěti generátory kouře montovanými na věž. Některá vozidla měla v zadní části věže skladovací box. Od srpna 1940 do roku 1942 byly všechny 37 mm Ausf F stejně jako Ausf E přezbrojeny na kanón 50 mm KwK 38 L/42. Měly také zdokonalenou pancéřovou ochranu jako tanky Ausf E. Jen 40 Ausf F s kanónem 50 mm KwK 38 L/42 se zúčastnilo tažení ve Francii. První vyráběná útočná děla Sturmgeschütz III byla na podvozcích a s použitím dílů Panzerkampfwagen III Ausf F. V letech 1942-43 bylo několik tanků Ausf F přezbrojeno kanónem 50 mm KwK 39 L/60. Přezbrojené Ausf F se zdokonaleným pancéřováním sloužily ještě na konci června 1944 (např. 116. Panzer Division n Normandii).
Zajímavostí je fakt, že ukořistěný PzKpfw III Ausf F byl studován v Anglii v roce 1942 a poté odeslán do United States Army Ordnance Department, kde bylo rozhodnuto použít německý podvozek v amerických tancích (např. M 18, M 24 Chaffee, M 26 Pershing atd.). V letech 1940-41 bylo rozhodnuto standardizovat výrobu Panzer III a Panzer IV. Bylo vyrobeno několik prototypů s novým podvozkem FAMO - PzKpfw III Ausf G/H mit Schachtellaufwerk. V roce 1940 byly tyto prototypy testovány. Další vývoj byl zastaven na přelomu let 1943-44, prototypy byly vybaveny radlicemi a poslány čistit ulice bombardovaných měst. Tento podvozek byl později adaptován pro tanky Tiger a Panther.
Od dubna 1940 do února 1941 bylo vyrobeno 600 nových tanků Ausf G (6-serie) u firem Daimler-Benz, Henschel, MAN, Alkett, Wegmann, MNH a FAMO (podvozky číslo 65001 - 65950). Ausf G byla mírně zlepšená verze tanků Ausf E a Ausf F. Asi 50 Ausf G bylo vyzbrojeno kanónem 37 mm KwK 35/36 L/46.5 montovaným na vnitřní štít, kdežto zbytek tanků kanónem 50 mm KwK 38 L/42 montovaným na vnější štít. Oba typy měly dva kulomety MG 34, jeden ve věži a jeden v nástavbě. Pancéřování mělo sílu 12 mm až 30 mm, hlavní části byly chráněny pancéřováním 21 mm až 30 mm. Měl instalován také nový průhled pro řidiče (Fahrersehklappe 30). Věž byla modifikována a na vršku měla namontován větrák. Vozidla vyrobená uprostřed série měla nový typ velitelské kupole, který byl používán v PzKpfw IV Ausf E, F a G a stala se standardem u všech pozdějších modelů PzKpfw III. Vozidla vyrobená později měla pásy o šířce 400 mm místo standardních pásů 360 mm. Ausf G byla první s namontovanou "Rommelkiste" - skladovací bednu namontovanou na věži (Gepack Kasten), která se stala standardem u všech PzKpfw III. Od srpna 1940 do roku 1942, všechny 37 mm Ausf G byly stejně jako Ausf E a F byly přezbrojeny na kanón 50 mm KwK 38 L/42. Vozidla odeslaná do severní Afriky měla vzduchový filtr a byla nazvána Ausf G(Tp), Tp znamenalo zkratku pro Tropisch / Trop / Tropen. Malý počet Ausf G byl ve službě ještě na konci září 1944.

Panzer III Ausf G na východní frontě ze 68.panzer division

V říjnu 1940 byla zadána výroba Ausf H (7-serie). Tank byl vyráběn u firem MAN, Alkett, Henschel, Wegmann, MNH a MIAG a do dubna 1941 bylo vyrobeno 308 strojů (podvozek číslo 66001 - 66650). Ausf H měl nově designovanou věž pro namontování kanónu 50 mm se zadním pancéřováním 30 mm. Pancéřování mělo sílu 10 mm až 30 mm, ale čelo a záď nástavby mělo přidané 30 mm desky pro zdokonalení ochrany. Zdokonalení pancéřové ochrany Ausf H neutralizovalo protitankové kanóny protivníka, např. britské 2 pdr, sovětské 45 mm a americké 37 mm. Byla použita také nová šestirychlostní převodovka Maybach SSG 77 místo předchozí Variorex. Navíc byl zesílen podvozek a hmotnost vozidla vzrostla na 21,8 tun kvůli zdokonalenému pancéřování. Původně byl Ausf H vyzbrojen kanónem 50 mm KwK 38 L/42 a dvěma kulomety MG 34, ale v letech 1942-43 byly všechny přezbrojeny na kanón 50 mm KwK 39 L/60.
Ausf E, F, G a H byly nazvány Panzerkampfwagen III Ausf E, F, G a H / Sd.Kfz.141.
V březnu 1941 byl vyroben poslední Sd.Kfz.141 a první Sd.Kfz.141/1 Panzerkampfwagen III Ausf J (8-serie). Byl vyráběn u firem Daimler-Benz, MAN, Alkett, Henschel, Wegmann, MNH a MIAG do července 1942 v počtu 2.616 kusů (podvozek číslo 68001 - 69100 a 72001 - 74100). Ausf J měl zdokonalenou pancéřovou ochranu o síle 10 mm až 50 mm. Měl nový průzor řidiče (Fahrersehklappe 50) a střílnu (Kugelblende 50) pro kulomet 7,92 mm MG 34 v nástavbě. Byl instalován nový typ předního průlezu a vzduchovodů na čele nástavby. Od dubna 1942 bylo přidáno 20 mm pancéřování na štít kanónu a čelo nástavby. 1.549 vozidel bylo vyrobeno od března 1941 do července 1942 a vyzbrojeno kanónem 50 mm KwK 38 L/42 a dvěma kulomety MG 34. Tato vozidla byla pojmenována PzKpfw III Ausf J / Sd.Kfz.141. 1.067 vozidel bylo vyrobeno od prosince 1941 do července 1942, vyzbrojená kanónem 50 mm KwK 39 L/60 a dvěma kulomety MG 34. Tato vozidla byla pojmenována PzKpfw III Ausf J / Sd.Kfz.141/1. Jediným rozdílem mezi oběma modely byl ve výzbroji a v počtu vezené munice - 84 nábojů proti předchozím 99. Během působení v severní Africe ho Britové pojmenovali 50 mm L/60 Ausf J - "Mark III Special". Kanón 50 mm L/60 byl zdokonalením původního 37 mm, který se ukázal neadekvátním proti americkým M4 Sherman a sovětským T-34/76. Byl také podniknut neúspěšný pokus vybavit Ausf J věží PzKpfw IV Ausf G.
Od srpna do listopadu 1942 bylo 81 Ausf J vyrobeno jako velitelské tanky - Panzerbefehlswagen III mit 5cm KwK L/42 / Sd.Kfz.141. Od března do září 1943 bylo dalších 104 Ausf J na tuto verzi přestavěno. Toto vozidlo mělo základ v Ausf J, ale bez kulometu v nástavbě a neslo méně munice (75 nábojů). Mělo navíc rádiovybavení a periskop.
V červnu 1942 byl zadán do výroby tank Ausf L. 653 jich bylo vyrobeno u firem Daimler-Benz, MAN, Alkett, Henschel, Wegmann, MNH a MIAG do prosince 1942 (podvozek číslo 74101 - 75500). Ausf L byl vyzbrojen kanónem 50 mm KwK 39 L/60 a dvěma kulomety 7,92 mm MG 34. Zvenku byl identický s pozdějšími modely Ausf J. Hlavním rzdílem byla nová torzní tyč kanónu, která nahradila původní vratný mechanismus. Pancéřová ochrana čela věže byla zesílena z 30 mm na 57 mm a bylo instalováno přídavně pancéřování 20 mm na čelo nástavby a v některých případech na štít kanónu. U vozidla byl modifikován zadní kryt (vývod vzduchu a průlez) a u prvních vozidel série scházely průlezy v nástavbě, průzor ve štítu kanónu a na bocích věže. Ausf L byl také vybaven novým speciálním systémem umožňujícím přenášet chladící kapalinu z jednoho vozidla do druhého. Jeden Ausf L byl vybaven experimentálním kanónem 75/55 mm se zužujícím se vrtáním KwK 0725 a byl nazván PzKpfw III Ausf L mit Waffe 0725. Vozidla odeslaná do severní Afriky měla přídavný vzduchový filtr a modifikovaný olejový filtr a byla nazvána Ausf L(Tp). Ausf L byl prvním tankem s protiletadlovým kulometem (Fliegerbeschüssgerät 41/42) montovaným do velitelské kupole. Ten se stal standardem u všech nových PzKpfw III a během služby do všech starších modelů. Některé byly vybaveny přídavným pancéřováním věže a nástavby 5 mm (Schürzen).
Od října 1942 do února 1943 bylo vyrobeno 250 nových Ausf M (10-serie) u firem Wegmann, MIAG, MAN a MNH (podvozek číslo 76101 - 77800). Ausf M byl pozdějším modelem Ausf L s novým brodicím zažízením umožňujícím brodění do hloubky 1,3 m, na rozdíl od předchozích 0,8 - 0,9 m. Všechny přívoda a vývody vzduchu stejně jako otvory a klouby byly vyvedeny vysoko nad záď. Nový systém byl používán jako podvodní tank Tauchpanzer III. Pět generátorů dýmu na zádi nástavby bylo nahrazeno třemi vrhači dýmovnic 90 mm NbK na obou stranách věže. Ausf M byl stejně jako Ausf L vyzbrojen kanónem 50 mm KwK 39 L/60 a dvěma kulomety 7,92 mm MG 34. Vozidla vyrobená v roce 1943 byla vybavená přídavným pancéřováním věže a nástavby 5 mm (Schürzen). Velký počet Ausf M byl přestavěn na Sturmgeschütz III nebo Ausf N. Od února do dubna 1943 bylo 100 Ausf M vyrobených u MIAG Braunsweig (podvozek číslo 77609 - 77708) přestavěno u firmy Wegmann Kassel na Flammpanzer - plamenometný tank. Nová vozidla byla nazvána PzKpfw III (Fl) / Sd.Kfz 141/3. Byla také známa jako Flammpanzer III nebo Panzerflammwagen III. Byl to tank Ausf M s přídavným pancéřováním 30 mm až 50 mm přivařeným k čelu nástavby, protože Flammpanzer III se musel přiblížit k nepříteli na menší vzdálenost a byl více vystaven palbě. Vezl tři muže posádky - velitel/plamenometník, radista/střelec a řidič. Kanón a zásobník munice byly nahrazeny plamenometem a nádrží s kapalinou. Vozidlo mělo plamenomet 14 mm Flammenwerfer a dva kulomety 7,92 mm MG 34. Plamenomet byl montován na místo původního kanónu 50 mm a 1,5 m hlaveň byla podobná standardní výzbroji. Každé vozidlo vezlo 1.020 l kapaliny (Flammol) ve dvou nádržích uvnitř vozidla. Kapalina byla pumpována do hlavně pumpou Koebe dvěma motory DKW a ovládána elektricky (Smitskerzen). Bylo možno vystřelit 125 sekundových nebo 80 - 81 dvou- až třívteřinových dávek. Maximální dosah plamenometu byl 60 m. Dosah také záležel na počasí.



Panzer III Ausf L s přídavným pancéřováním

Flammpanzer III byl navržen pro pouliční boje ve městech jako např. Stalingrad, ale nikdy nebyl takto využíván. Flammpanzer III byl ve výzbroji plamenometných čet (Panzer-Flamm-Zug) u Panzer Regiment (Panzer Abteilung), každá měla sedm vozidel. Zpráva z 5. května 1941 uváděla následující rozmístění těchto vozidel: 28 u Panzer Division Grossdeutschland, 15 u 6. Panzer Division, 14 u 1. Panzer Division, 14 u 24. Panzer Division, 14 u 26. Panzer Division a 7 u 16. Panzer Division spolu s jedním vozidlem v Schule Wunsdorf. Zpráva z prosince 1943 uvádí, že Flammpanzer III sloužily u těchto Panzer Division: 1., 6., 11., 14., 24. a Grossdeutschland v Rusku a 16. a 26. v Itálii. V červenci 1943 bylo 41 plamenometných tanků připraveno na bitvu u Kurska u 6., 10. a Grossdeutschland Panzer Division. Flammpanzer III se ukázalo být neúspěšným typem a vozidla (35) byla vrácena k přestavbě zpět na bojové tanky nebo Sturmgeschütz III. V listopadu 1944 sloužilo již jen 10 vozidel u Panzer-Flamm-Kompanie 351, která sloužila do konce dubna 1945 u Heeres Gruppe Süd. Dnes je možno vidět Panzerkampfwagen III (Fl) (podvozek číslo 77651) ukořistěný v Itálii v Koblenzi v Německo, kam byl převezen z Aberdeen Proving Grounds v U.S.A.
V červnu 1942 byl zadán do výroby poslední model PzKpfw III. Ausf N byl vyráběn do srpna 1943 u firem Henschel, Wegmann, MNH, MIAG a MAN (podvozek číslo 73851 - 77800). Tanky Ausf N byly vyráběny na podvozcích Ausf J (3), L (447) a M (213), celkový počet byl 663 kusů. 37 dalších Ausf N bylo vyrobeno přestavbou starších PzKpfw III. PzKpfw III Ausf N byl znám také jako Sturmpanzer III. Ausf N byl stejný jako Ausf J, L a M, hlavním rozdílem byla výzbroj. Byl vyzbrojen krátkým kanónem 75 mm KwK 37 L/24, původně používaným u tanků PzKpfw IV Ausf A až F1, které byly přezbrojeny delším kanónem 75 mm. Další výzbroj se skládala ze dvou kulometů MG 34. Tank mohl vézt 56 (podvozek Ausf L) nebo 64 (Ausf M) nábojů. Ausf N neměl přídavné pancéřování jako předchozí modely, protože jeho hmotnost zvyšoval již kanón. Později vyrobená vozidla měla nový typ velitelské kupole s dvoudílným poklopem na rozdíl od předchozího jednodílného. Několik vozidel měko také kupoli používanou u tanku PzKpfw IV Ausf G. Vozidla vyráběná od března 1943 nesla přídavné 5 mm pancéřování věže a nástavby (Schurzen). Navíc byl na vozidla vyráběná od roku aplikován Zimmerit - antimagnetická pasta. PzKpfw III Ausf N byly používány jako podpůrné tanky. Byly přiděleny k Tiger Battalion (sPzAbt/sSSPzAbt) k ochraně před nepřátelskou pěchotou nebo k Panzer-Grenadier Division. Některé prameny uvádějí, že existovala i verze Ausf O, ale to není prokázáno.
1
3
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama