6.1.2011 - Aktualizace fotografií v článcích:

S maskou vojáka - Willy Peter Reese 14.část

14. března 2010 v 17:20 | maverick |  Knihy a časopisy
24 Výlet Růžových kavalírů se koná 3. 7. 1942. Několik dní předtím začala německá letní ofenzíva.
25 Reese přijíždí 13. nebo 14. 7 1942 do varšavského lazaretu.
26 Reese upouští od toho, aby úplně popsal místa mezi jeho pobytem ve varšavském lazaretu a jeho dalším odjezdem do Ruska. Asi po dvou týdnech ve Varšavě se vrací do Německa, kde je léčen v Neubrandenburgu a koncem srpna je poslán do kasáren v Kóln-Můhlheimu. Začíná se učit italsky. Dne 25- 8. 1942 si poznamenává "konecpobytu v lazaretu" a den nato "oslava návratu s maminkou a tatínkem". Varšavou a přes Pobaltí projíždí v polovině října 1942 do regionu Rževa, do kterého dorazil 23. 10. 1942. Ržev leží v oblasti Kalinina, 200 kilometrů severozápadně od Moskvy.
27 ve vojenských mapách Olenino
28 Vyprávění se vztahuje k listopadu 1942. "Ležím tady jen proto, abych dával pozor na věci," píše koncem měsíce rodičům.
29 O silvestrovské noci píše Reese domů: "Toho rámusu si musel určitě každý všimnout; považte, že naše divize během čtvrthodiny vystřílela munici za asi 100 000 marek."
30 Reese je 9. 2. 1943 zraněn. Urychleně hlásí svým rodičům: "Jsou to jen dva centimetry mezi vstřelem a výstřelem a to ještě na vnitřní straně
v měkkém mase. Stalo se to asi v 11.30, když jsem se plížil z bunkru, abych vyčistil komín a neopatrně jsem se napřímil, protože mne oslepilo slunce (měl jsem zanícené oči, ale už jsou zase v pořádku). A ruský ostře-lovač využil výhodnou příležitost, za což mu srdečně děkuji."
31 litevské město se dnes jmenuje Virbalis a leží blízko hranic s tehdejším Východním Pruskem.
32 Reese přijíždí 19. 2. 1943 do Duryňska. V Oberhofu vznikl také portrét použitý na obálce knihy. K tomu píše Reese 31. března: "Zdatnýpouliční fotograf z Oberhofu mé vyfotil a vysel z toho přiložený krásný exemplář. Bez čepice se sice sám sobě líbím víc, ale takhle to ještě docela ujde. Člověk si nesmí sám na sebe klást příliš velké nároky."
33 Od poloviny května se Reese zdržuje ve Friedrichshafenu, z něhož se začátkem června vydává do kasáren Koln-Wahn. Tam zažije bombardování města. Chodí do kina, na koncerty, do kostela. Marně se pokouší najít oporu ve víře. Po jedné mši v bonnském chrámu si poznamenává: "Tak rád bych v tom chtěl najít nějaký smysl - a nemohu to pochopit. Varhanní hra je pro mě božštější než víno, které pije kněz." Po jednom výletu na Dračí útesy v Sedmihoří, kde sjíždí svah dolů na oslu, k tomu ve svém deníku referuje, že se zvířetem mluvil: "Dneska neseš ty mě, zítra ponesu já tebe."Kolem 12. 7. 1943 nastupuje znovu do vlaku na východní frontu.
34 Ve svých dopisech nazývá tento dům, který také nakreslil, jako "vila". Zde bydlí až do 13. 8. 1943, kdy se jeho jednotka stahuje před postupujícími sovětskými vojsky. V regionu kolem řeky Wopez, která se vlévá do Dněpru blízko Jarceva, se Reese zdržuje od poloviny července.
35 Reese sem přichází 24. 7. 1943. Boje trvají od následujícího dne až do
1. srpna. Již před začátkem bitvy zažívá silné výkyvy nálady, 21. července ve svém deníku snažně prosí: "Pomoz mi, můj Bože!" Po jízdě v nákladním vagónu s koňmi se zde uvádí, nálada je "ještěstísněná". 25. července, když potkává "kočičku ve slunečním světle", se mu už zjevně daří lépe. Ve vojenských mapách je jedno místo označeno názvem Milejevo, které leží asi 7 km severovýchodně od Chvastoviče. Několik kilometrů od něj se nachází místo s názvem Pankov.
36 Podrobný popis těchto bitev v Reeseho deníku ukazuje, jak věrně kniha zaznamenává jeho poznámky a vzpomínky, ale také jak své vyprávění zpracovával. Deník a rukopis se shodují do posledního detailu, jak ukazuje například záznam z 26. 7. 1943: "Létání. Začal jsem s psaním dopisů rodičům a ostatním, ale nemám odvahu je odeslat. Chci nejprve znát svůj osud. Píšu za dělem v okopu. 7 hod. ráno. Je chladno, větr-no, obloha zatažená, mrznu. Včera kolem 17.15 začal útok, poté co 3. baterie byla již odrána v boji a měla hodně ztrát, ale také postoupila vpřed. Zatímco teď 1. baterie zaujala místo ve středu, my s cyklistickou škadronou, 2 kulomety a 3 protitankovými děly máme jistit křídlo
a vyrážet. Vyjeli jsme z vesnice, pak šlo mužstvo v zástupu přes bahnitou kotlinu, ze které mám nohy ještě teď mokré. V polovině kopce jsme šli do postavení. Podle světlic jsme viděli, že 1. baterie byla zatlačena zpátky,
a pak už z lesa 600 metrů před námi vycházeli Rusové. Protáhli jsme dělo zase zpátky kotlinou, přes zákaz jsme vystřelili 3 výstřely, ale bez účinku, pěšáci nám pomáhali. Na kopci jsme se dostali do silné palby - horší a cílenější než v obilném poli, kde jsme byli předtím zalehnutí a kde jsme kouřili. Ernst Wolf padnul jen krok ode mě, Jupp Krámer byl vedle mě zraněn, dva pěšáci před námi byli těžce zraněni, další dělo mělo také jednoho mrtvého, ještě více se jich stáhlo zpátky zraněných. Při tažení děla jsme se málem zhroutili a ještě na mě usychal pot. Konečně dorazili koně a kolesny; připojili jsme je a tryskem jsme se hnali zpátky. Já jsem se chytil háků na kolesně, ztratil jsem přilbu a pušku, za pušku už mám náhradu, čepici maskovanou klasy, stí proti komárům kolem krku. Rus zaujal postavení na kraji lesa. Probděli jsme noc v proudícím dešti, který protékal stanovými celtami; získáno jedno dělo, lačně jsme kouřili pod celtami. Noc zůstala klidná. Dověděli jsme se: 3. rota měla 15 mrtvých, 14 zraněných a k tomu pohřešované, jejichž osud je neznámý; 2. rota rozprášena, tři muži se později vrátili, 1. baterie je v rotě, ještě má 22 mužů. Jsem strašně unavený a nevrlý, bezmocný, otřesený z pohledu na smrt. Mrtví zde ještě leží, těžce zranění byli odneseni teprve k ránu, 25 vojáků s průstřelem břicha leží, ještě neošetřených, na hlavním obvazišti, také tam jich určitě ještě hodně zemře. Mrznu, zavírají se mi oči. Ale zima, třesavka a střelba z těžkých ruských zbraní mě udržují bdělého. Již několikrát nás zasypal déšťstřepin. Chtěl bych spát. Dlouho, dlouho spát - a pak se probudit doma. Sen při zdřímnutí: Sedo-černěpruhovaná ropucha v kaluži. 16 hod. Kolem 5 hod. Rusové útočí, viděli jsme je vycházet v dlouhých řadách z lesa, zatímco do nás buší kulomety a granáty. Nabíjel jsem, Willy Dahlhoff střílel; útok se zhroutil před našimi pozicemi, v palbě PAK (protitankový kanón) a ARI (dělostřelectvo) útok před našimi pozicemi ztroskotal. Vpravo se Rusové tlačili do vesnice, zleva nemáme žádné spojení. Téměř všichni vojáci byli zranění a mrtví, zůstali jsme zde se 6 muži, já jsem byl zoufalý, konec se zdál být blízký, modlil jsem se. Poslední myšlenky na nejmilejší a rodiče. Najednou zpráva, že je na cestě 2. rota a 1. prapor se samohybnými děly. Rozplakal jsem se. (...) "
37 V létě 1943 se hroutí poslední velká ofenzíva wehrmachtu na východní frontě, akce "Citadela". Němci jsou zatlačeni za jejich výchozí postavení. Vzdávají se Orlu a Charkova. Wehrmacht je nadále už trvale v defenzívě a při svém ústupu zvyšuje intenzitu již předtím zahájeného ničení měst a vesnic.
38 ve vojenských mapách Chvastoviči
39 Reese je 13. 9. 1943 zraněn. Ve svém deníku poznamenává, že rána samotná ho nebolí, ale bolí ho celá hlava. "Jenom malá střepina, měl jsem obrovské štěstí, ale zase to nebude stačit k tomu, abych se dostal domů."
O den později zapisuje, že má "hluboký, temný strach, strach ze smrti, strach o život -je děsivý".
40 Ustup do postavení za Děsnou, do tak zvaného "panteřího postavení".
41 Reese a jeho jednotka nyní - v polovině září 1943 - došli do oblasti kolem 60 kilometrů jihozápadně od Brjanska. Železniční trať přes Počep spojuje Brjansk a Gomel.
42 Reese svým rodičům popisuje v dopisech drancování a orgie podél železniční trati: "Vypil jsem hodně červeného vína, dobré jsem se vyspal a dnes už v sedm hodin ráno jsem si usmažil míchanici ze čtyř vajec a až příliš mnoha konzervovaného masa."(21. 9. 1943) "Vesnicejsou drancovány, berou se slepice, krávy, ovce, mrkev, brambory a podél celé trasy hoří ohně, vařía peče se, a mlaská se." (22. 9. 1943) "Už jsem přibral určitě 5 liber."{23. 9. 1943)
43 Město východně od Dněpru je po urputných bojích na konci listopadu 1943 německými vojsky vyklizeno. V letech předtím bylo také zde zřejmé, jak realizátoři holocaustu v týlu wehrmachtu řádili a příležitostně s ním spolupracovali. Před válkou představovali Židé asi třetinu obyvatel Gomelu. Po obsazení Němci museli nosit označení. Bylo zřízeno ghetto a čtyři tábory. V jednom z nich jsou internováni Židé, kteří museli odstraňovat minová pole na frontě. Tisíce Židů bylo zavražděno jako pomocníci partyzánů, ženy a děti byly usmrceny plynem.
44 Podle Reeseho poznámek trvala bitva od 11. do 17. 10. 1943. Stále větší část wehrmachtu v následujících týdnech uniká za Dněpr.
45 Vesnice Momačino leží v bažinaté oblasti, kde pramení Uchljast, přítok Dněpru.
46 Reese se do začátku roku 1944 zdržuje v postaveních na Dněpru. Na Vánoce 1943 je povýšen do hodnosti desátníka. Jízda na saních, popsaná na konci textu, se uskutečnila 12. 1. 1944. Jako mnoho ostatního z válečného deníku, ji a jeho nenadálou erupci pocitů Reese líčí v dopise rodičům jako vlastní zážitek. "Noc byla snovým a opojným svátkem. Vystrašení poutníci uskakovali na stranu, stále častěji mne přepadalo toto opojení, tento nesmírný pocit života, tato bezmezná chuť, být na světě." O dva dny později se dívá do budoucnosti plný naděje. Ačkoliv přišel o mnoho dobrého, krásného a zvláštního a bylo mu uloupeno štěstí, radost a víra, zůstává toho "pořád dost k založení nového života - v míru".
Zpráva Červeného kříže o vyhledávání z roku 1970: "Výsledek všech pátrání vede k závěru..."
NĚMECKÝ ČERVENÝ KŘÍŽ
VE SPOLKOVÉ REPUBLICE NĚMECKO
VYHLEDÁVACÍ SLUŽBA MNICHOV
STANOVISKO
k osudu nezvěstného
Wilhelma Reese, nar. 21. 1. 21
Jednotka: 279. pěší pluk 95. pěší divize
Pohřešován od 26. června 1944
Obrazový seznam nezvěstných DRK svazek BO, strana 307
Východiskem pro pátrání byly údaje získané z požadavku na vyhledávání, které byly zaneseny do obrazového seznamu nezvěstných. Na jejich základě byli dotazováni všichni dosažitelní navrátilci z války a ze zajetí, u nichž se dalo předpokládat, že s nezvěstným byli naposledy spolu. Toto dotazování se uskutečnilo jak ve Spolkové republice Německo, tak také v Rakousku a v dalších sousedních zemích.
Dále byly vyžádány informace z dalších míst, které mají k dispozici podklady o ztrátách ve 2. světové válce. Zde se jedná v první řadě o Mezinárodní výbor Červeného kříže v Ženevě, Německou služebnu pro zpravování nejbližších příbuzných padlých bývalého německého wehrmachtu v Berlíně a domovské kartotéky.
Kromě těchto individuálních zjišťování byla ověřována otázka, zda nezvěstný nemohl padnout do zajetí. K tomu byly rekonstruovány bojové činnosti, na nichž se naposledy podílel. Jako podklady sloužily Vyhledávací službě DRK údaje o spolubojovnících, kteří patřili ke stejné jednotce a stali se nezvěstnými ve stejné době a na stejném místě, zprávy navrátilců, popisy bojových činností, válečné deníky a vojenské a speciální mapy.
Výsledek všech pátraní vedl k závěru, že
Wilhelm Reese s vysokou pravděpodobností padl v bojích, které byly vedeny mezi 22. a 30. červnem 1944 v prostoru Vitebska.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama