6.1.2011 - Aktualizace fotografií v článcích:

Březen 2009

MÉ MODELY

18. března 2009 v 20:38 | maverick |  Mé modely foto



Rád bych upozornil mistry modeláře, že jsem jen

obyčejný rekreační modelář - (krabičkář, či vitrínkář).

Doplňky nekupuji, lepím jen pro radost.










JAK ZVLÁDNOUT REZ

17. března 2009 v 19:56 | maverick |  Rady, tipy, triky
Michalova rada
Jak zvládnout REZ ?
Tak s větším zreznutím mi pomáhá přípravek, který posílám jako přílohu
je super, ale musí se s ním opatrně a přesně dodržovat návod aby se to příliš nepřehnalo / taky se mi to povedlo / pracuje na bázi tekutého železa a oxida- čního roztoku, takže Vám vytvoří PRAVOU REZ!!! Ten přípravek na rez po- kud by to někoho zajímalo zasílá ARTUR MODEL SLANÝ za cca 490 Kč, ale je toho požehnaně a stačí opravdu málo takže je to investice nadlouho. Návod/nebo lépe pomůcka/, jsem si stáhl a přeložil z netu od JIMENEZE .
A nakonec doprovodné foto:









Kompletní překlad od Michala :
Pracovní postup při vytváření rzi :HOREČKA ODPRÝSKANÉ BARVY
Dnes již každý středně zdatný modelář cítí nutnost upravit svůj model po- dle skutečného vozidla tj. s mnoha barevnými oprýskanými místy způsobe- nými provozem ,které jsou rozmístěny po celém povrchu daného objektu modelářova zájmu. A tyto malé efekty se často mění v nelítostné křižácké tažení s nekonečnými konci aby se později změnily v reálně oprýskaný tank v oprýskaném okolí. A většinu času potom modelář přemýšlí a zjišťuje jakou barvu použít, co a jak zformovat, kopírovat nebo kam který efekt umístit. Toto je hlavním klíčem k dokonalé reprodukci efektu odřené nebo odštípnuté barvy, přesně tak jak má na vozidle být. Barvy jednotlivých štěpin jsou jako letokruhy stromu, skrz které můžeme získat informaci jak to které obrněné vozidlo či dopravní prostředek postupovalo kudy jelo atd. Nemůžeme umístit rezavě nabarvenou štěpinu na operační poklopy tanku Sherman, protože je běžně používala celá posádka a v reálu by se na nich těžko nějaká větší rez usadila. Podobně nemůžeme barvit ani M 113 protože jeho aluminiový povrch nerezaví.

Vyštípnutý lak vždy přesahuje zrezivělý nebo opotřebený povrch.Odřená ne- bo poškrábaná barva se může vyskytovat v hojném počtu i na různých vodí- cích lištách a plochách, jako nevelké důlky, podélné škrábance, drápance atd. A každý jednotlivý kousek ukazuje momenty dějin toho kterého vozidla. A především na nás je jak toto jeviště správně dokážeme reprodukovat. Musíme začít otázkou jak chceme reprodukovat odřené barevné efekty, jak je umístit a spojit s našimi grafickými představami. Pokud se bude jednat o jed- no konkrétní vozidlo a čas potřebujeme alespoň částečné informace o vzhle- du, použití umístění atd. Jestliže máme k dispozici pouze černobílé fotografie což je u vozidel z WW II celkem pochopitelné, pak nám bohužel bude dělat starosti jak co správně nabarvit, jaký odstín použít atd. nebo jakou má vlastně ten který efekt barvu, zdali je to mastnota nebo je povrch pouze vlhký. Pouze zkušenost a pohled na vzorkové obrázky stejně barevných ploch např. pou- štní barvy jsou výborné a dávají nám správnou odpověď. Mnoho známých modelářů používá v běžné praxi odřených či oprýskaných barevných efektů. Používají ovšem stále stejné pracovní postupy a techniku a stále stejné barvy na kterýkoliv druh vozidla, bez vědomí že materiály a vzájemné působení barev je různý v každém prostředí. Vzájemné působení barev je ovlivňováno každou jednotlivou barvou mezi sebou,proto se může odstín i poněkud změ- nit. Například, tmavě hnědnou /dark brown/ barvou natřená štěpina na olivo- vě zelené/olive drab/ se jeví téměř neviditelná, ale na pouštním vozidle vypa- dá stejná barva skoro jako černá. V následujících několika odkazech jsem pro vás připravil některé ukázky nejvíce charakteristických barev odřených nebo vyštípaných efektů na různém druhu povrchu jak si dále ukážeme.


1.- Když potřebujeme znázornit jemně barevnou štěpinu způsobenou chvě- ním
vozidla nebo nevelký škrábanec, pak se můžeme obrátit na tuto ukázku. V nové vrstvě barvy se objevující škrábance pod kterými je původní barva, ale nejsou až na kov. Pak předchozí vrstvy barvy dosahují povrchu a ten, v mnoha případech, může mít podklad který je červený šedý atd., ale skoro vždy bylo vozidlo přemalovávané stále stejnou barvou a proto barva štěpu může být udělána s lehkým stínem základní barvy. Toto je velmi snadný re- produkovatelný barevný efekt a nic nezkazíme jeho použitím na našem mo- delu, protože je lehko opravitelný. Musíme dát všechnu naši péči tomu jakou tvář bude náš model mít. Musíme se vyhnout pravidelnému, kulatému, stej- norodému nebo opakovanému profilu. Lepší než dělat malý štěp je jeden vět- ší s pár menších kolem ovšem vždy se musí do jisté míry vztahovat a mít sou- vislost k některé konstrukci vozidla, vrcholové hraně, nebo k časti otevíracího či jiného mechanismu atd. Nikdy bychom je neměli malovat na skrytých nebo chráněných oblastech pryč od účinků zásahů nebo tření.

2.- Efekt suché koroze je jedním z nejvíce používaných,jeho výsledek je velmi dobrý. Tento efekt je znakem již starších a hojně používaných vozidel a je na nich viditelný po dlouhou dobu. Oranžovou barevnou glazuru nanášíme na některé štěpiny s různou velikostí, některé upravujeme jemnými svislými čárami v jejich spodní části později je za pomoci za pomoci ředidla a štětce dotvoříme. Po uschnutí nanášíme vycentrovaně tmavě hnědé tečky na přede- šlou oranžově natřenou štěpinu. Tento vzor je znamenitý na nepracující nebo opuštěné dopravní prostředky.

3.- Toto je efekt typicky hluboké štěpiny, a to je týž který může být viděn na poušti nebo v Rusku. Toto je vzorek starší barevné štěpiny,která je ve sro- vnání s předchozí pokryta vrstvou prachu nebo světlejší vrstvou bláta. A je vlastně opačný než předchozí. První nanášíme tmavý barevný odstín a upra- víme jej několika malými tečkami dokola. Po tom a vždy uprostřed nanášíme světle oranžovou barvu, ale bez překrytí tmavou základní barvou na hranách. Na pouštním nákladním Chevroletu jsou různé příklady rozdílných typů bare- vných štěpin které můžeme vidět. Také můžeme použít pouze jednoho tmavě zbarveného typu, tak jako vidíme na rámu obrněnce Panther, jestliže chceme dosáhnout podoby starších a ještě vlhkých zrezivělých štěpin. Musíme mít na paměti že současně může existovat několik rozdílných štěpin různých barev jestliže bude povrch suchý nebo ještě mokrý, nový nebo starší. Nová a suchá štěpina vyhlíží oranžově ale čím starší a vlhčí tím bude více do červeno hně- dé.

4.- Tato ukázka to není doopravdy vyštípnutá barva, je to efekt způsobený dřením předmětů na povrchu pokrytém prachem. Nyní si můžeme představit malé vozidlo, německý obrněný vůz šedivý Horch, je to příklad provozu vozi- dla v teplém ruském létě. Vozidlo uchvacuje čím dále tím více prachu ale to je nucené být skryté v malém lesu.Podrost odírá jeho zaprášený povrch a spou- sta odseknutých třísek lpí na prachu. Také jeho osádka způsobuje odřeniny na jeho povrchu . No a teď znova do práce. Každý další den na cestách pokrytých prachem a znovu další odřeniny. Různé vrstvy jedna nad druhou tvoří jakýsi druh průhlednosti. Můžeme napodobit tento zešedivělý základní
barevný efekt, aplikací štětcem přes prach.

5.- Podoby oštípaných kamufláží.
Na frontě se používalo mnoho kamufláží . Někdy s dobrou jakostí barev ně- kdy pouze s těmi co byly momentálně k dispozici.Tato barevná improvizace nikdy nemohla být tak odolná před odřeninami jako tovární nátěr,a proto se velmi snadno odštípávala. Toto byla společná vlastnost prakticky všech vo- zidel ke konci války,ať používala pouštní či zimní kamufláž. Můžeme ji repro- dukovat jako v bodě #1 tzn. používání základní barvy přes jednotlivou kamu- fláž. V této ukázce je základní barva písková zatímco kamufláž je zelená. Vždy když dojde k vyštípnutí zelené barvy předchozí písková barva barva prosvítá na povrch. Musíme si dávat pozor, tyto efekty musí by být udělány ve velmi raném stupni naší natěračské práce, srovnávají předtím aplikované čistění
a vymývání.

6.- A na konec, štěpiny barvy kovu.Toto je snad nejobtížněji reprodukovatel- ný efekt , při nesprávném nanášení nebo výběru barvy může vyhlížet náš model jako obrněnec z 23 století.Rozmyslet se můžeme na M113 z Vietnamu. V džungli se objevovaly na jeho trupu hluboké rýhy způsobené hustým podro- stem. Osádka byla vždy při jízdě nahoře aby se vyvarovala min a tímto přispívala k oblýskání povrchu.

Můžeme vyzkoušet použít trochu Humbrol stříbrného emailu smíchaného
s trochou olivové /olive drab/ barvy, a tímto mixem pak přímo barvit štěpiny. Výsledek může být vynikající jen tehdy pokud si budeme dávat pozor aby- chom to příliš nepřehnali. Nejlépe to vyzkoušíme na obrysové hraně.Tyto zóny jsou velmi vhodné na aplikaci ošoupaného barevného efektu. A pama- tujte že tam je i velmi snadná cesta reprodukovat je. s použitím tužky !!
A jedna poslední rada. Vždy se dívejte na skutečnost,na buldozer pracující nedaleko Vašeho bydliště,nebo na staré silniční značky,na odřenou barvu vašeho vozu atd.,a jestli se díváte hodně zblízka a se zájmem srovnáváte ,určitě naleznete tu správnou cestu k jejich dokonalé reprodukci.


Uniformy Wehrmachtu

17. března 2009 v 18:56 | maverick |  Wehrmacht - uniformy

Uniformy Wehrmachtu

Kamuflovaná blůza a kamuflovaný odstřelovačský převlečník

Kamuflovaný zimní kabát a kabát muzstvo (Panzer)

Muzstvo (Panzer, Afrika Korps) a Feldwebel (pěchota) (M42)

VLEVO:na blůze vidíme růžové nárameniky označující příslušnost k tankistům, dále na limcich lebky bez dolní čelisti , které značili tankisty Wehrmachtu,v našem případě Afrika korpsu,nad pravou kapsou je umístěna zlatá spona za boj z blizka, na pravé kapse odznak za zranění ve stříbre (2.stupeň)v knoflíkové dírce klopy tuniky vidíme stužku k Železnému kríži II.třídy,na pravém rukávu je pamětní rukavová páska Afrikakorpsu

VPRAVO:na blůze jsou bílé nárameníky značí příslušnost k pěchotě,v hodnosti Feldwebel,tantokráte znovu na pravé kapse je odznak za zraněni ,pak vedle něho utočný pěchotní odznak,nad touto kapsou jsou stužky(zleva do prava) k Železnému kříži II.třídy,dále medaile za zimní frontu 41-42 a k Německe obranné medaili,na levé straně páska za zničení tanku jednotlivcem ve stříbre.

Feldwebel (Unteroffiziervorschule) (M40) Artillerie-Lehrregiment 1 a Feldwebel (spojař)

VLEVO:nárameníky s červenými okraji patří k dělostřelectvu,v hodnosti Feldwebela patříci k Artillerie-Lehrregiment 1,na druhé knoflikové dírce vidíme stuhy k Železnému Kříži II třídy a dole k Medaili za zimní frontu, na pravé kapse (zleva do prava)Utočný pěchotní odznak, Železný kříž I.třídy a odznak za zranění II třídy ve stříbre

VPRAVO:Trošku chudší uniforma,narameníky opět v hodnosti Feldwebela,pod pravou kapsou odznak za zranění II třídy,žlutá barva značí spojaře, poznáme ho také podle čísla jednotky na náramenicích (bohužel není vidět :-( )

Generalleutnant a Generalleutnant (Afrika Korps)

VLEVO:Vidime jasně červené límocvé víložky generála,podle nárameníků se jedná o Generalleutnanta,nad pravou kapsou ma lištu se stužkami udělených vyznamenaní, pokusim se to rozluštit :-D, no tak prvni dvě jsou spony k EK I a EK II , ty modré to bude za službu ve Wehrmachtu ,další nefíím, no na pravé kapse nad EK I vidíme kromě teda EK I sponu k EK I ,pod nim zase odznak za zraněni II třídy a na pravo od něho Utočný pěchotní odznak

VPRAVO:Zase uniforma Generalleutnanta,bílá vycházková, na pravém rukávu pametní paska Afrikakorpsu,tentokrat vidíme i Rytířský kríž Železného kříže,na druhé knoflikové dírce je spona k EK II ziskaneho za WWI,na pravé kapse, zase spona k EK I, samotný EK I,za zraněni II třídy,ten odznak vedle něho nerozeznám

Generalmajor a Generalmajor (přehlídková uniforma)

VLEVO:Zase podle limcovych vylozek se jedna o generala a podle narameniku se jedna konkretneji o General-majora,na prave strane na kapse zase EK I, pod nim odznak za zraneni I tridy, vedle neho zase utočný odznak pěchoty,na levé kapse , je pěkný Řád Německého Kříže ve zlatě

VPRAVO:Zase uniforma Generalmajora,tentokrát přehlídková, na pravé straně nahoře vidíme docela dlouhou lištu s udělenými vyznamenaními(zleva doprava), EKII,Válečný kříž II třídy,nevim ,nevim,nevim,nevim,medaile za službu ve Wehrmachtu ve stříbre,nevim,medaile za zimni frontu,a za budovani Atlantickeho valu, nebo jestli chcete Německá obranná medaile, na kapse Zase spona k EKI, EKI,Odznak utočných oddilu na levo od EK I, a na pravo odznak za zraněni I tridy

Generálské kabáty

Generálská tanková blůza a Hauptmann (Großdeutschland) (M36)

VLEVO:Všimněte si toho střihu, je typický pro tankistické uniformy, pokud je černá , jsou to tankisti, pokud šedivá tak utočná děla Sturmgeschutz III,znovu generalské limcové výložky,nárameniky Generala der Panzertruppe,sponu ke EK II z WWI,dole EK I k němu spona,vedle EK I , tanktistický odznak a na pravé straně od EK I , odznak za zraněni II třídy

PRAVO:Narameniky lemovane bilou barvou (pěchota), v hodnosti Hauptmann ( kapitan) na náramenicích vidíme švabachem napsané GD, tudíž divize Grossdeutschland,vidíme i (no moc nevidime) rukavovou pasku na levém rukávu ,na pravé kapse EK I, na levém knoflíku stužka k EK II, vedle EK I , Utočný pěchotní odznak

Hauptmann letní uniforma a Kriegsverwaltungsrat

VLEVO:Letní vychazková uniforma kapitána (Hauptmanna),zase to poznáte podle narameniku,lištu moc nerozeznám myslim že tam je EK II ,Válečný kříž II třídy,Medaile za budovani atlantického valu ,no jdeme dál , na kapse je jediný odznak, a to Sportovni odznak SA, s bojovým odznakem teda nemá nic společného,málem bych zapoměl, má připnutou důstojnickou přezku

VPRAVO:Velmi prostá uniforma jednotek Kriegsverwaktungsrat,nad pravou kapsou je lišta se stuzkami k EK II ,medaile za Východni frontu a Německá obranná medaile

Leutnant (dělostřelectvo) (M36) a Major (Großdeutschland & Führerhauptquartier) (M36)

VLEVO:Červená barva značící dělostřelectvo , vidíme i dělostřelecké šnůry, podle narameniku se jedná o Leutnanta , neboli poručíka

VPRAVO:Zase Leutnant podle narameniku, jsou lemované černou barvou což v tomto případě díky rukavové pásce Fuhrerhauptquarutier znamená příslušnost k Vůdcově hlavnímu stanu,zase na levé kapse Řád Německého kříže,na pravé EKI, pod ním odznak za zraněni II třídy, vedle útočný pěchotní odznak, nad pravou kapsou je Spona za boj z blízka myslím ze zlata

Major (Sturmartillerie) a Unteroffizer hudebník, přehlídková uniforma

VLEVO:Tak, vidíte jasně stejný střih jako tanktisticka uniforma, ale šedivá barva , takže je to příslušník jednoho ze Sturmgeschutzu,také to poznáte podle toho ,že sice uniforma je stejneho stříhu ,ale místo růžových okrajů nárameniků má, jak vidite červené, je to hodnost Major, ma stužku k EK II z WWI, (docela podivné :-/),pod ní má stužku k medaili za vychodni frontu,dole je EK I , odznak za zraněni II tridy, a pod nim všeobecný tankisticky odznak

VPRAVO:barva bílá ,okolo nárameníků, kromě pěchoty, označuje také hudebníky, na naramenících to neni vidět, ale je tam Lyra a pod ní číslo jednotky,dále vidíme úzkou lištu s EK II, medaile za ostfront ( vychodni frontu) a za budovaní Atlantického valu, pod listou útočný pěchotní odznak


Oberfeldwebel (Panzer) a Oberfeldwebel (Panzer) (M40)

VLEVO:Tanktisticka uniforma,narameniky lemovane ruzovou barvou, v hodnosti Oberfeldwebel,divne je ze na limcovych vilozkach nejsou lebky, meli by tam byt,jinak dole EK I, stuzka k EK II pod pravou chlopni,pod EK I , je tankisticy odznak

VPRAVO:Taky tanktista, ma narameniky lemovane ruzovou barvou a tankisticky odznak,dale na druhe knofl.dirce je stuzka k Valecnemu krizi,na prave kapse zase EKI, no a na pravem ruce ma Krymsky stit

Oberfeldwebel přehlídková uniforma (jezdectvo) a Obergefreiter (zenisté) (M40)

VLEVO:nárameníky, no hlavně celá uniforma je lemovaná zlatou barvou, takže příslušník jezdectva,narameniky v hodnosti Oberfeldwebela,zase tu ma lištu ,ale nic moc nevidim, dole je Odznak tělovýchovy a sportu, na levé straně je střelecká sňůra, na druhé knoflíkové dírce zase stužka k EK II

Zcela običejná uniforma ,asi nové naverbovaneho nováčka,v hodnosti Obergefreitera, takže už zažil válečný oheň,není to vidět ,ale nárameníky jsou lemované černou barvou , což jsou ženijní jednotky


Obergefreiter (Panzer) a Obergefreiter zimní blůza (horské jednotky)

VLEVO:Uniforma tankisty,zase růžové lemované nárameníky a limcové výložky ,tentokráte už s lebkami bez dolní čelisti,prýmky ,ale i narámeniky jasné vypovídají o hodnosti Oberfeldwebel,zase EK I, EK II, stužka za Východni frontu a tankystycký odznak


Oberinspektor (M36) a Oberleutnant (Panzer, tropická)

VLEVO:Černa barva i hodnost Oberinspektor napovidá o Technickem důstojníkovi,na pravé kapse ma Valečný kříž I třídy, pod druhou knoflíkovou dírkou stužky k Válečnému kříži II třídy a k medaili za východní frontu

VPRAVO:Narameniky zase růžové , takže zase tankisti, v hodnosti nadporučíka,lištu moc nic neprečtu, a na pravé kapse má tankistický odznak


Důstojnický polní kabát (M40) a Horský důstojnický kabát


Důstojnická tanková blůza a Rittmeister letní blůza (jezdectvo)

Tady uz myslim poznate sami o koho se jedna,,tankisticky strih,cerna barva, ruzove lemovane narameniky noooo!!!..

VPRAVO:Jakbysme, zlatá barva jezdecto,bílá barva, znamená vycházková, na pravé kapse EK I, na levé Řád Německého kříže


Schütze (tropická) a Unteroffizier (dělostřelectvo) (M36)


Unteroffizier (tropická) a Verwaltungsoberamtmann








JAK NABARVIT VRTULI?

16. března 2009 v 20:24 | maverick |  Rady, tipy, triky
Vytvoření bílé spirály na černém vrtulovém kuželu není za pomoci masek od Eduardu vůbec složitá událost. Ale ještě než se pustíte do stříkání je nutné plastový nebo odlévaný vrtulový kužel dobře začistit. Stříkání je nejvhodnější začít pomocí stříkacího tmelu Surfacer 1000. U tohoto kuželu jsem jako základovku použil sprej od Tamiye TS 30 Silver Leaf. Sprejem je dobré stříknout poněkud silnější vrstvu. Kužel těsně po nástřiku vypadá hrozně a dokonce se i zalije rytí. Nic se neděje, po dokonalém zaschnutí se barva zatáhne a rozlije a vytvoří se pěkný kovový povrch.

Po dobře zaschlé základovce jsem zahájil barvení vrtulového kuželu následujícím způsobem:
  • nejprve přišel ke slovu nástřik bílou barvou GSI Base White, kterou je nejvhodnější naředit ředidlem Mr. Color Thinner v poměru 1:2 ve prospěch ředidla. Při ředění je nutné brát v potaz hustotu barvy ve skleničce. Tedy čím hustější, tím více ředidla a naopak. Optimální poměr je pak 1:2 při tlaku 50-80 KPa.
  • barva Base White je jediná bílá, která opravdu dokonale kryje již při prvním nástřiku. Suchá je zhruba po 15 minutách.
  • po dokonalém zaschnutí Base White, jsem vybral konkrétní tvar spirály ze sady spirál od Eduardu. Nalepit masku na nastříkaný kužel vyžaduje jistou dávku trpělivosti, ale konečný výsledek je opravdu dokonalý.
  • pak jsem se vrhnul na nástřik černé. Nejvhodnější je využít odstín H77 Tire Black, což je omšelá nevýrazná černá. Barvu jsem naředil stejným ředidlem jako Base White, ale tentokrát v poměru 1:1, což je můj oblíbený mísící poměr. Do zbytku barvy ve stříkací pistoli jsem pak přidal kapku barvy Off White, což je zašlá bílá s nádechem do žlutošeda. Barva je lesklá a při stříkání se netvoří zbytečný rozprach. Mimo kapky Off White jsem opět přidal větší množství ředidla a rozmíchal pomocí štětce. Zesvětlenou barvou jsem na kužel nastříkal pruhy ve směru letu.
  • po tomto základním "nastínování" černé barvy jsem použil klasickou matnou černou, kterou jsem naředil zhruba v poměru 1:3 ve prospěch ředidla a opatrně jsem obstříkal okraj kužele a výřezů pro vrtulové listy a střední nýtovou řadu.
  • teprve až teď jsem opatrně sloupnul masku z kužele a bylo jasné, že s patinováním jsem ještě ani zdaleka neskončil.
  • využil jsem skvělého patinovacího mixu složeného ze 2 dílů matné černé a jednoho dílu červenohnědé Tamiye, který jsem naředil isopropylalkoholem. Ředící poměr je ale nutné zvolit v rozmezí zhruba 2-5% barvy, aby se jednalo o pouze zabarvené ředidlo. Touto velmi řídkou směsí jsem opatrně zadusil bílou spirálu a pak opatrně zvýraznil nýtovou řadu. Od ní jsem pak pomocí lepícího štítku post-it nastříkal několik stečenin. Tato technika je mnohem jednodušší než při použití olejových barev. Skvělé je, že barva je prakticky ihned suchá.
  • předposledním krokem se stalo napuštění příčné spáry pomocí patinovacího roztoku Tensocrom v odstínu olej. Všechny nýty na kuželu jsem pak ještě napustil tmavě hnědým odstínem Tensocrom. Oba odstíny jsem navíc využil na drobné šmouhy po celém kuželu.
  • úplně posledním krokem se pak stalo "obouchání" kuželu pomocí stříbrné pastelky.

    Vrtulové listy:
  • jednotlivé vrtulové listy jsem nejdříve opravdu perfektně obrousil, abych se zbavil veškerých stop po dělící linii formy. Okraje vrtulových listů musejí být navíc bez otřepů, proto je nutné věnovat dokonalému vyleštění plastových dílů maximální pozornost.
  • po vyleštění vrtulových listů jsem je přestříkal sprejem od Tamiye TS 30 Silver Leaf. Opět jsem nastříkal silnější vrstvu, která se poté dokonale rozlila.
  • TS 30 jsem nechal schnout zhruba jednu hodinu a pak jsem vrtulové listy nastříkal standardním odstínem na vrtulové listy, tedy RLM 70 Schwarzgrün. RLM 70 jsem nechal schnout do druhého dne.
  • druhý den jsem pomocí jemného smirkového papíru zrnitosti 2000, tzv. pod vodou příčně listy přebrousil a místy jsem nechal prosvítat stříbrný základ TS 30. Vytvořil jsem i několik drápanců pomocí skalpelu. Při broušení se občas na listě utvoří větší drápanec, což není vůbec na škodu. Je to velmi jednoduše zrealizovatelný efekt s perfektním výsledkem.



PATINOVÁNÍ STŘÍKACÍ PISTOLÍ

16. března 2009 v 20:19 | maverick |  Rady, tipy, triky
Nebaví vás už patinovat oleji? Nebo se olejů bojíte, ale rádi byste vzhled svých modelů zlepšili? Zkuste se tedy naučit co nejefektivněji využívat svojí stříkací pistoli! Pro uspokojivý výsledek, je ovšem bezpodmínečně nutné zvládnout techniku stříkání, míšení a ředění barev. Druhá podmínka spočívá v hesle - "nebát se a experimentovat". Ano, je tu ještě jedna nepřehlédnutelná podmínka - barvy, které se spolu mísí, musí být vždy od jednoho výrobce! Mohlo by se totiž lehce stát, že by se po smísení barva srazila a věřte mi, že taková jedna neblahá zkušenost dokáže pěkně otrávit a vezme chuť do dalšího experimentování.
Postup je v zásadě velice prostý. Po nastříkání toho určitého kamuflážního pole (popřípadě celého modelu) se do zbytku barvy ve stříkací pistoli přidá několik kapek bílé barvy a větší množství ředidla. Abych byl konkrétní, tak poměr smíšené barvy je cca 25% (15-20% základního odstínu a 5-10% bílé na zesvětlení) a ředidla zbývajících 75%. Tuto silně rozředěnou a zesvětlenou směs pak opatrně stříkám vždy do středů jednotlivých panelů modelu. Barvu je nutno stříkat s citem tak, aby zesvětlená plocha neměla ostrý okraj, ale aby plynule přecházela do ztracena. Tímto způsobem patinování se nabarvený povrch modelu opticky roztříští a výsledek je minimálně o 100% přesvědčivější, než například kamufláž modelu, která je sice čistě nastříkaná, ale dále nijak nevypatinovaná (na pohled vypadá model jako barevná placka). Pro zesvětlování nikdy nepoužívejte samotnou bílou barvu, protože by zesvětlení plochy bylo moc ostré. Množství a stupeň zesvětlení pak záleží na vkusu každého modeláře, zda chce na povrchu vytvořit jen opravdu jemný efekt, nebo naopak velmi výrazné naznačení stínů.
Pro zvýraznění silně olétaného a odřeného modelu letadla je možné využívat nejenom zesvětlenou kamuflážní barvu, ale také jiné odstíny. Například rezavou barvu, tmavě šedou a podobně. Velice dobře vypadá, pokud se některé, již zesvětlené panely ještě doplní o další, jakýsi filtr vytvořený třeba rezatou, pískovou, nebo okrovou barvou. Úplně nakonec není špatné ještě více rozředěnou rezatou, nebo tmavě šedivou barvou přestříkat jednotlivé spáry paneláže letounu. Toto přestříkání však musí tvořit pouze 1-2 mm široké pruhy. Tím se panely od sebe ještě více opticky oddělí a výsledek bude opravdu skvělý, i bez použití jakýchkoli olejových barev a terpentýnů. Tím ovšem patinu provedenou oleji nijak nezatracuji, právě naopak! Kombinace obou postupů, tedy stříkání a patinování oleji posune konečný vzhled vámi vypiplaného modelu zase do jiné úrovně.

JAK NA OBTISKY

16. března 2009 v 20:18 | maverick |  Rady, tipy, triky
Obtisky jsou specifická záležitost, při realizaci modelu. Celkový vzhled modelu, podle toho jak moc dobře vyjde jejich umístění, buď celek zvednou a nebo naopak totálně pohřbí. Co tedy udělat, aby nám pečlivě připravený povrch nezkazily stříbřité obtisky, se pokusím co nejjednodušeji vysvětlit.

Nejdůležitější věcí je, aby povrch modelu byl co možná nejhladší. Většinou při nástřiku syntetických barev se na povrchu vytvoří velejemná jakoby krupička, kterou je nutné odstranit. Nevím jak je to možné, ale při použití barev Model Master, Humbrol a Revell, jsem tuto skutečnost zaregistroval vždy, i když byla barva dokonale naředěná a nastříkaná v co možná nejtenčí vrstvičce. Odstranění je v zásadě velmi prosté - stačí použít velejemný smirkový "waterproof" papír, dostatečně jej namočit a velmi opatrně přeleštit celý povrch. Kdo se bojí smirku, může použít leštící pasty. Mě se velmi osvědčila leštící tekutina GSI Fine Compound, která se prodává ve stejné skleničce, jako například stříkací tmely Surfacer. Tento výrobek má obrovskou výhodu v tom, že nikdy nezůstane v rytí a paneláži. Mám též zkušenost s konkurenčním výrobkem, leštící pastou Tamiya Rubbing Compound, ale ta mi vždy zůstala v paneláži a vzhledem k tomu, že je bílá nepříjemně vynikne v kamuflovaném mpovrchu. Navíc se velmi nesnadno odstraňuje z rytí, tak jí už používám výhradně na leštění průhledných dílů, protože na ně je opravdu skvělá. U akrylátových a vodou ředitelných barev jsem nikdy nezaznamenal problém s hrubým povrchem, zvláště jsem si v poslední době oblíbil japonské barvy GSI a Tamiya.

Dalším nutným krokem k přípravě podkladu pro obtisky je nástřik lesklého laku. Lesklý lak by měl vytvořit jednolitý lesklý povrch bez krupičky, aby bylo zajištěno dokonalé přilnutí umisťovaného znaku na model. Lesklé laky vyrábí spousta výrobců jak v syntetickém provedení, tak v akrylovém. Velmi dobré zkušenosti mám s lesklým lakem Tamiya X-20 Clear, GSI Super Clear II a Model Master Gloss Clear Lacquer. První dva jsou akrylátové a poslední je syntetický. V každém případě je nutné použít originální ředidla a nepřemýšlet nad levnějšími náhradami ředidel. Poměr při ředění laků bez výjimky používám minimálně 1:4 ve prospěch ředidla. Nižší naředění = krupička a hrubý povrch. Lépe je naředit lak více a nastříkat třeba 3 tenké vrstvičky laku. Jakmile jsou laky dokonale vyschlé, doporučuji je nechat alespoň přes noc, i když akrylové jsou suché v zásadě do 15 minut.

Neméně důležité je snímání obtisku od nosného papíru. Nutné je vystřihnout obtisk z aršíku s asi tak 3-5 mm širokým okrajem. Není dobré obtisky obstřihávat, neboť by mohl vzniknout po aplikaci na modelu schod. Vystřižený obtisk se ponoří do vlažné vody a jakmile se nasytí papír vodou, tzn. za cca 10 vteřin, se obtisk i s papírem vyjme z vody a položí na nějakou nesavou podložku. Obtisk se i s papírem zkroutí, ale za chvilku se sám narovná. Poté je nutné vydržet zhruba půl minutky dokud se obtisk sám nepustí papíru. Pak je teprve možné obtisk umístit na předem připravený povrch.

V tuto chvíli je ten pravý čas k umisťování obtisků na model. Ne všechny obtisky jsou shodné a ne všechny se chovají úplně stejně. Tuto skutečnost si je potřeba uvědomit. K umisťování obtisků se dají koupit rozličné pomocné roztoky. Zastavím se tedy jen u těch, které mám opravdu odzkoušené. Takže prvé, které jsem kdy používal, byly vodičky Aeromaster Set a Sol, určené hlavně na obtisky Aeromaster. Vodičky se nanáší štětcem pod obtisk, konkrétně Set a tato vodička zajistí přilepení obtisku. Vodička by se měla dostat pod celý obtisk a ten je dobré nechat alespoň 2-3 minutky nasytit. Poté je nutné veškerou tekutinu z pod znaku vysušit a obtisk perfektně vyhladit. Právě proto jsme už předtím připravili lesklý povrch, který není porézní a po zaschnutí obtisku nebudou nikde vidět stříbřité plochy a okraje obtisku. Hned po vysušení tekutiny z pod obtisku se na něj štětcem rozetře vodička Sol. A právě v tuto chvíli začne pro někoho hrůzná operace při lepení obtisků - znak se začne krabatit a kroutit. Nic se neděje! Jen je nutné se obtisku za žádných okolností nedotýkat, jinak dojde k jeho destrukci. Obtisk se sám vyrovná a zkopíruje detaily pod ním, tedy paneláž, nýty a podobně. Ještě abych vysvětlil co to je Set a Sol. Vodičky typu Set jsou vlastně lepidlem a zajistí dokonalé přilnutí obtisku k povrchu. Přípravek Sol je pak změkčovač. Pokud by se vodičky zaměnily a obtiskování by začalo vodičkou Sol, vznikne problém, protože se z obtisku stane žvýkačka a stoprocentně dojde k jeho deformaci a natažení.

Další přípravky se kterými mám zkušenost jsou přípravky Agama Adhesol, což je vlastně výše popsaný Set na umisťování obtisků a pak Tensol, což je Sol na změkčení a vypnutí obtisku a nakonec Hypersol, který je mnohem silnější a agresivnější vypínací roztok. Hypersol může v některých případech i rozmazat barvy na obtisku, takže se s ním musí pracovat velice opatrně. Vodičky jsou velmi dobré a na některé druhy obtisků i lepší než ty od Aeromasteru.

No a nakonec se ještě zmíním o roztocích od japonského výrobce GSI, tedy Mr. Mark Setter a Mr. Mark Softer. Tyhle vodičky jsou dle mého názoru určeny hlavně na boj s všeobecně známými "plechovými" obtisky od firem Hasegawa, Tamiya, Fujimi a kupříkladu Dragon. Právě tyhle vodičky si s nimi perfektně poradí a dokonce ani není znát schod mezi povrchem a obtiskem. Nutné je začít Setterem, který je na umisťování. Jen je třeba mít na paměti, že je to přípravek poněkud agresivní, takže je nutné dbát na to, aby byla vodička opravdu jen pod obtiskem a ne nikde jinde. Mám zkušenost, že si Setter poradí s akrylovým lakem a klidně do něho vyžere díru. Zjemnit se dá trochou vody. Tím ale nechci říct, že musí být modelář superrychlý, ale je jen nutné veškerou přebývající tekutinu hned otírat. Pak není problém. Umístění je zase stejné jako při použití vodiček Aeromaster Set a nebo Agama Adhesol. Jakmile je obtisk vysušený, natře se po celé ploše Mr. Mark Softerem, což je změkčovadlo a opět se začnou dít kouzla a obtisk se začne krabatit a kroutit, ale nakonec se opět sám vyrovná a zkopíruje detaily. Opět je nutné mít na paměti, že pokud se otočí pořadí vodiček, je problém s obtiskem, který se začne natahovat jako "kšandy".

Úplně poslední operací, když už jsou obtisky dokonale zaschlé (tzn. minimálně přes noc) je opětovné přestříknutí hotových obtisků lesklým lakem a dále konečné sjednocení finálním lakem ať už lesklým, polomatným či matným. Ještě jedna vrstva laku přes obtisky je ochrání před účinky oblíbených patinovacích postupů, například olejových barev a navíc sjednotí lesk obtisku a okolí a při následném finálním sjednocování už není potřeba stříkat větší počet vrstev konečného laku.

No, myslím, že tohle je asi vše z mých rad pro umisťování obtisků na modely. Protože mám tuto etapu modelaření už dobře prověřenou praxí, tak si myslím, že můj článeček pomůže dalším modelářům.

SPZ VÁLEČNÝCH VOZIDEL

16. března 2009 v 20:01 | maverick |  Rady, tipy, triky
Státní poznávací značky německých válečných vozidel.

WH = Wehrmacht-Heer
WM = Wehrmacht-Marine
WL = Wehrmacht-Luftwaffe
SS = Waffen SS, SS Wachverbände
OT = Organization Todt
Pol = Polizei
DR = Deutsche Reichsbahn
RP = Reichspost

Vozidla SS:

SS 151 - 200 SS-Zentralzeugamt f. SS-Hauptzeugämter
SS 201 - 275 SS-Junkerschule Tölz
SS 401 - 446 SS-Hauptfürsorge- und Versorgungsamt
SS 450 - 500 Kommando der Waffen-SS
SS 501 - 2000 Leibstandarte-SS "Adolf Hitler"
SS 2001 - 3500 SS-Div. "Reich" (f.Regiment SS-"Deutschland")
SS 4801 - 5300 SS-Div. "Reich" (f.Fla.-M.G. - Bataillon)
SS 5301 - 5800 SS-Div. "Reich" (f.Panzerjäger-Abteilung)
SS 5801 - 6300 SS-Div. "Reich" (f.Aufklärungs-Abteilung)
SS 6301 - 6800 SS-Div. "Reich" (f.Nachrichten-Abteilung)
SS 6801 - 7300 SS-Div. "Reich" (f.Pionier-Bataillon)
SS 7301 - 8800 SS-Div. "Reich" (f.Regiment SS-"Der Führer)
SS 8801 - 9600 SS-Div. "Reich" (f.Artillerie-Regiment)
SS 9601 - 9675 San.Inspektion d. Waffen-SS
SS 9676 - 9700 Kommando der Waffen-SS
SS 9996 - 9999 SS-Standortkommandantur Prag
SS 10000 - 10200 Inspektion Kraftfahrwesen
SS 10201 - 11000 SS-Div. "Reich"
SS 16000 - 16500 Inspektion der Konzentrationslager
SS 20021 - 20100 Hauptamt Haushalt und Bauten
SS 20451 - 20600 Hauptamt Haushalt und Bauten
SS 20801 - 20900 Hauptamt Haushalt und Bauten
SS 20901 - 21000 Ergänzungsamt der Waffen-SS
SS 40621 - 40550 SS-Junkerschule Tölz
SS 40751 - 41000 SS-Junkerschule Braunschweig
SS 46001 - 46500 SS-Div. "Reich"
SS 48001 - 48050 SS-T. Inf.Ers.Btl. I
SS 48051 - 48150 SS-T. Inf.Ers.Btl. II
SS 48151 - 48200 SS-T. Inf.Ers.Btl. III
SS 48201 - 48300 SS-T. Art.Ers.Abt. I und II
SS 48301 - 48350 SS-T. Inf.Gesch.Ers.Kp.
SS 48351 - 48400 SS-T. Panzer-Jäger E.Btl. I
SS 48501 - 48550 SS-T. Pi.Ers.Kp. 1 und 2
SS 48551 - 48650 SS-T. Nachr.Ers.Abt. Oranienburg
SS 48651 - 48750 SS-T. Nachr.Ers.Abt. Nürnberg
SS 48801 - 48900 SS-T. Ers.Btl. (A)
SS 48901 - 49000 SS-T. Wachbataillon Prag
SS 49501 - 49550 SS-Hauptfürsorge- und Versorgungsamt
SS 49701 - 49900 Leibstandarte-SS "Adolf Hitler"
SS 50001 - 70000 SS-Totenkopf-Division
SS 70001 - 70500 Ers.Btl. SS-"Adolf Hitler"
SS 70501 - 70700 SS-Panzer-Späh Ers. Kp.
SS 70701 - 71700 SS-Art.Ers.Rgt.
SS 71701 - 71800 SS-Sanitäts Ers. Btl.
SS 71801 - 72300 Ers.Btl.SS-"Deutschland"
SS 72301 - 72500 SS-Panzer-Jäger Ers. Abt.
SS 72501 - 73000 Ers.Btl. SS-"Germania"
SS 73101 - 73600 Ers.Btl. SS-"Der Führer"
SS 73601 - 73800 SS-Pionier Ers. Btl.
SS 73801 - 74300 SS-Kradshützen E.Btl.
SS 74301 - 74500 SS-Panzer-Jäger Ers.Abt.
SS 74501 - 74700 SS-Fla.MG.Ers.Kp.
SS 74701 - 74900 SS-Nachr.Ers.Abt.
SS 75951 - 75980 SS-Hauptamt SS-Gericht
SS 76000 - 76019 SS-Hauptamt SS-Gericht
SS 76020 - 76023 SS-Standortkommandantur Prag
SS 76066 - 76200 SS-Kriegberichter-Kp.
SS 76201 - 76250 SS-Truppenübungsplatz Debica
SS 76251 - 76280 SS-Wachbataillon "Böhmen-Mähren"
SS 76381 - 76600 San.Inspektion d. Waffen-SS
SS 76651 - 76675 SS-Standortkommandantur Prag
SS 76676 - 76970 Hauptamt Haushalt und Bauten
SS 76980 - 76999 SS-Gruppenführerlehrgang Radolfzell
SS 77000 - 78000 IV./L.SS-"Adolf Hitler"
SS 78001 - 78500 SS-Kraftfahr Ers.Abt.
SS 78501 - 80000 Leibstandarte-SS "Adolf Hitler"
SS 80001 - 81000 SS-Polizei-Division
SS 81001 - 82000 4. SS-T. Standarte
SS 82001 - 83000 5. SS-T. Standarte
SS 83001 - 84000 8. SS-T. Standarte
SS 85001 - 86000 10. SS-T. Standarte
SS 86001 - 87000 SS-Div. "Reich" (f.SS-Regiment 11)
SS 87001 - 88000 14. SS-T. Standarte
SS 89001 - 90000 SS-T.Reiterstandarte
SS 90001 - 93000 SS-Div. "Reich"
SS 94501 - 94600 Leibstandarte-SS "Adolf Hitler"
SS 94601 - 94700 Kommando der Waffen-SS
SS 96201 - 96300 SS-Unterführerschule Lauenburg
SS 96301 - 96400 SS-Zentralzeugamt f. SS-Hauptzeugämter
SS 96401 - 96500 1. SS-Art. Messbatterie
SS 96801 - 96900 5. SS-Art. Messbatterie
SS 97001 - 99999 Befehlshaber der Waffen-SS in Norwegen
SS 102001 - 112000 SS-Division "Wiking"
SS 112001 - 112500 Ers.Btl. SS-"Westland"
SS 112501 - 113000 Ers. Btl. SS-"Nordland"

Vojsko:

WH 10.000-19.999 Wehrkreis I Königsberg
WH 20.000-29.999 Wehrkreis II Stettin
WH 30.000-39.999 Wehrkreis III Berlin
WH 40.000-49.999 Wehrkreis IV Dresden
WH 50.000-59.999 Wehrkreis V Stuttgart
WH 60.000-69.999 Wehrkreis VI Münster (Westfalen)
WH 70.000-79.999 Wehrkreis VII München
WH 80.000-89.999 Wehrkreis VIII Breslau
WH 90.000-99.999 Wehrkreis IX Kassel
WH 100.000-109.999 Wehrkreis X Hamburg
WH 110.000-119.999 Wehrkreis XI Hannover
WH 120.000-129.999 Wehrkreis XII Wiesbaden
WH 130.000-139.999 Wehrkreis XIII Nürnberg
WH 140.000-149.999 Wehrkreis XIV Magdeburg
WH 240.000-249.999 Wehrkreis XIV Magdeburg
WH 150.000-159.999 Wehrkreis XV Jena
WH 250.000-259.999 Wehrkreis XV Jena
WH 160.000-169.999 Wehrkreis XVI Berlin
WH 260.000-269.999 Wehrkreis XVI Berlin
WH 170.000-179.999 Wehrkreis XVII Linz (Donau)
WH 180.000-189.999 Wehrkreis XVIII Salzburg

Kriegsmarine

WM 1-999 Oberkommando der Kriegsmarine in Berlin
WM 1.000-29.999 Kommando der Marinestation Ostsee, Kiel
WM 30.000-59.999 Kommando der Marinestation Nordsee, Wilhelmshaven
WM 60.000-79.999 Kommandierender Admiral Frankreich, Paris
WM 80.000-99.999 Kommandierender Admiral Norwegen, Oslo

Luftwaffe

WL 10.000-19.999 Luftgaukommando I Konigsburg
WL 20.000-29.999 Luftgaukommando - See, Kiel
WL 300.000-319.999 Luftgaukommando III Berlin
WL 400.000-409.999 Luftgaukommando IV Dreden
WL 600.000-609.999 Luftgaukommando VI Münster
WL 700.000-709.999 Luftgaukommando VII München
WL 800.000-809.999 Luftgaukommando VIII Breslau
WL 110.000-119.999 Luftgaukommando XI Hannover
WL 130.000-139.999 Luftgaukommando XIII Nürnberg
WL 170.000-179.999 Luftgaukommando XVII Wien


Civilian license plate prefixes

A = Anhalt
IVB = Baden
B = Braunschweig
HB = Bremen
DW = Danzig-Westpreussen
HH = Hamburg
VH = Hessen
K = Kärten
L = Lippe
M = Mecklenburg
ND = Niederdonau
OD = Oberdonau
OL = Oldenburg
Saar = Saarland
Sb = Salzburg
Th = Thüringer
TV = Tirol and Voralberg
P = Wartheland
W = Wien

IA = Berlin Polizei Reg.Bez.
IC = Provinz Ostpreussen
IE = Provinz Brandenburg
IH = Provinz Pommern
IK = Reg.Bez. Sigmaringen
IM = Provinz Saxony
IP = Provinz Schleswig-Holstein
IS = Provinz Hannover
IT = Provinz Hessen-Nassau
IX = Provinz Westfalen
IY = Reg.Bez. Düsseldorf
IZ = Rhine Provinz other than the Reg.Bez. Düsseldorf

IIA = City München
IIB = Reg.Bez. Oberbayern
IIC = Reg.Bez. Niederbayern
IIE = Reg.Bez. Oberpfalz
IID = Reg.Bez. Pfalz
IIH = Reg.Bez. Oberfranken
IIS = Reg.Bez. Mittelfranken
IIN = Cities Nürnberg and Fürth
IIU = Reg.Bez. Mainfranken
IIZ = Reg.Bez. Schwaben

I = Reg.Bez. Bautzen, Löbau,Zittau and Kamenz
II = Polizeipräsident Dresden, Reg.Bez. Dresden, Freiberg, Pirna, Meissen, Grossenhain, Dippoldiswalde
III = Reg.Bez. Leipzig
IV = Reg.Bez. Chemnitz
V = Reg.Bez. Zwickau

IIIA = Polizeipräsident Stuttgart
IIIC = Landräte Backnang, Böblingen, Esslingen
IIID = Landräte Leonberg, Ludwigsburg, Polizei Heilbronn
IIIE = Landräte Heilbronn, Vaihingen a.d.Ens, Waiblingen
IIIH = Landräte Balingen, Calw, Freudenstadt, Horb on the Neckar
IIIK = Landräte Nürtingen, Reutlingen
IIIM = Landräte Rottweil, Tübingen, Tuttlingen
IIIP = Landräte Aalen, Crailsheim
IIIS = Landräte Schwäbisch-Gmünd, Swäbisch-Hall, Heidenheim, Künzelsau
IIIT = Landräte Bad Mergentheim, Ohringen
IIIX = Landräte Biberach on the Riss, Ehingen, Göppingen, Ulm
IIIY = Landräte Münsingen, Ravensburg
IIIZ = Landräte Saulgau, Friedrichshafen, Wangen in Allgäu, Polizei Ulm

Protektorat

PA = Böhmen
PB = Mähren-Schlesien
PC = Post und Eisenbahn
PD = Prag
PS = Sicherheitsorgane
PV = Regierungstruppe

Occupied territories

MB = Mil.Befh. Belgien und Nordfrankreich
MD = Bef.d.Dt.Truppen in Dänemark
MF = Mil.Befh. in Frankreich
MG =Mil.Befh. im Generalgouvernement

MW = Whm.Befh. in den Niederlanden
MN = Whm.Bef. in Norwegen
MO = Whm.Befh. Ostland
MR = Deutsche Mil.Mission in Rumänien
MS = Whm.Befh.Südost
MU = Whm.Befh. Ukraine
ZB = Zivilverwaltung Belgien und Nordfrankreich
ZF = Zivilverwaltung in Frankreich

ZO = Zivile Kraftfahrzeuge im Operationsgebiet Osten

ZNÁZORNĚNÍ KABELŮ A HADIC

16. března 2009 v 19:17 | maverick |  Rady, tipy, triky
Při stavbě jednoho z modelů jsem použil pro výrobu tlakových hadic v podvozkových šachtách a na podvozkových nohách gumičky, které mají kruhový průřez. Práce je s nimi snadnější, než s doposud používanými měděnými drátky, které jsou při větších průměrech těžko ohebné a špatně se tvarují do potřebného tvaru.
Naopak, gumičky lze i při průměru 0,6 a 0,8 mm snadno ohýbat a tvarovat. Lepit jdou výborně vteřinovým lepidlem a k barvení jsou nejvhodnější akrylové barvy Vallejo (pro jejich pružnost), ale s úspěchem lze použít i jakékoli barvy syntetické (Humbrol, Revell, atd.).
Gumičky se dodávají v pásech, kde jich je několik spojeno dohromady a lze je od sebe jednoduše a lehce odtrhnout na jednotlivé gumové "nitě", které mají kruhový průřez.

P.S. Přišel jsem i na další způsob jejich využití: … pokud stříkáte vícebarevnou kamufláž modelu pomocí šablon z maskovací pásky a pro dosažení plynulého přechodu mezi jednotlivými barvami podkládáte okraj šablony například měděným drátkem, aby šablona byla nad stříkaným povrchem, a barva šablonu lehce "podfoukla", tak tyto gumičky jsou pro daný účel téměř ideální, lze je totiž lehce vytvarovat dle tvaru šablony a navíc nehrozí poškrábání povrchu modelu, tak jako tomu je u měděných drátků. Podrobný postup naleznete zde.

Pokud budete mít zájem o uvedené gumičky, pište na adresu luboszach@seznam.cz nebo pošlete SMS na 728861204

TMELENÍ BEZ BROUŠENÍ

16. března 2009 v 19:10 | maverick |  Rady, tipy, triky
Aplikace modelářského tmelu k zatmelení spojů a nerovností a následné
broušení do požadované podoby je jedním z nejobtížnějších pracovních
postupů při stavbě modelu. Velmi často je tato činnost složitá, časově
náročná a dochází při ní k poškození detailů v okolí tmeleného místa.
Výsledek může být pro modeláře frustrující a odrazující. Zde je postup,
který jsem shledal vždy úspěšným pro určitý způsob tmelení. Tato technika
vyžaduje použití běžně používaných tmelů na toluenové bázi, jakými jsou
například tmel Squadron White putty a Green Putty, které jsou v naší
republice běžně k dostání. Dále je potřeba nákup nepříliš agresivního
odlakovače na nehty a několik jednoduchých pomůcek, jež jsou zobrazeny
na následující fotografii. Připomínám ještě velmi důležitou zásadu:
Pracujte v dobře větrané místnosti!





Pracovní postup:
1. Na prvním obrázku je patrná problematická spára vzniklá na přechodu
trup-křídlo, v našem případě u modelu P-38J Lightning v měřítku 1/48 od
firmy Hasegawa, na níž si ukážeme celý postup.

2.
Prvním krokem je zamaskování okolí tmeleného místa pomocí krycí
modelářské pásky např. Tamiya. Tento krok je prevencí proti zanesení "nezbedného" tmelu do okolní paneláže.

3. Druhým krokem bude zatmelení místa pomocí hi-tech tmelícího nože,
párátkem :-)

4. Tmel se nanese do oblasti ohraničení krycí páskou, v tomto případě
v místě spodního spoje levého křídla s trupem.

5. … a nyní je spoj zatmelen.

6. Poté se odstraní krycí páska.

7. V této chvíli přichází na řadu naše tajná "zbraň": odlakovač na nehty a vatové tampóny do uší napuštěné přiměřeným množstvím odlakovače. Jestliže vatové tampony budou "nacucány" odlakovačem, může se nám velmi dobře stát, že ředidlo z tmelené spáry vymyjeme ven.

8. Vatovými tampóny navlhčenými odlakovačem jemně odstraníme z tmeleného místa přebytečný tmel. Nejlepších výsledků se dosáhne v momentě, kdy tmel již začíná schnout. Největším kladem této metody je, že tmel odstraníme z okolí tmeleného místa, nikoli však ze tmelené spáry, navíc bez poškození okolního plastu nebo vystupujících detailů. Jestliže tmel zaschne v okolí plastu a nebo se dostane do okolní paneláže, stačí jej jednoduše odstranit pomocí dřevěného párátka namočeného opět v odlakovači. Usazeniny z tmelu odstraňte pomocí hadříku. Postup je možné v případě potřeby opakovat.

A je to! Celý postup netrval déle než pět minut a máme pěkně zatmelenou spáru. Nyní můžeme nechat tmel před barvením důkladně vytvrdnout. (Pozn. překladatele: Přestože je spoj dobře vytmelen a uhlazen, přebrousím ještě tmelené místo pod vodou smirkovým papírem zrnitosti 2000 a před nástřikem kamufláže ještě použiji Mr.Surfacer.)
Tato technika je revolučním způsobem při tmelení bez nutnosti následného zdlouhavého broušení, při kterém téměř pravidelně dojde k poškození okolního plastu nebo okolních detailů. Jak z výše uvedeného postupu vyplývá, značně nám rovněž urychlí stavbu modelu. Nejlepším místem pro aplikaci této metody je na přechod křídlo-trup. Tato metoda je však rovněž velmi vhodná při tmelení velmi těžko přístupných míst, jakými jsou podvozkové šachty a nebo pumovnice. Tato metoda nám přijde velmi vhod při stavbě modelů staršího data, na kterých byla veškerá paneláž provedena v pozitivu např. u modelů formy Monogram Classics. Je rychlá, jednoduchá a čistá!


Příklad aplikace metody na hůře přístupném místě
Toto je podvozková šachta stejného modelu, na němž jsme demonstrovali tuto metodu tmelení. Zatmelení této podvozkové šachty trvalo přibližně 3 minuty a myslím si, že výsledek názorně ukazuje účinnost této metody tmelení i na obtížně přístupných místech. Je zřejmé, že toto vytmelení šachty není zcela hotovo, ale jasně ukazuje místa, kde nám tato metoda může pomoci.


OPRÝSKÁNÍ NÁTĚRU BOJOVÉ TECHNIKY

16. března 2009 v 18:45 | maverick |  Rady, tipy, triky

Dnes již každý průměrný modelář cítí nutnost upravit svůj model podle skutečného vozidla tj. s mnoha odřenými místy způsobenými provozem, rozmístěnými po celém povrchu tanku či jiného vehiklu. Tyto malinké efekty se často mění v nelítostný boj s nekonečným koncem, aby se později změnil v reálně odřený tank.
Většinu času potom modelář přemýšlí a zjišťuje jakou barvu použít, co a jak kopírovat nebo kam který efekt umístit. Tohle je hlavním klíčem k dokonalé reprodukci efektu odřené nebo odštípnuté barvy, přesně jak má na vozidle být. Barvy jednotlivých odřenin jsou jako letokruhy stromu skrz díky kterým můžeme zjistit informace o vozidle: kudy vozidlo jelo (poušť, les atd. ) či jakému počasí bylo vystaveno (vlhko džungle, horko pouště atd.). Nemůžeme umístit rezavě nabarvenou odřeninu na poklopy tanku, protože je běžně používala celá posádka a v reálu by se na nich těžko nějaká větší rez usadila. Podobně nemůžeme barvit ani M 113 protože je zhotoven z hliníkových slitin a ty, jak známo, nerezaví.
Odřená nebo poškrábaná barva se může vyskytovat v hojném počtu i na vodících lištách a plochách, jako nevelké žlábky, podélné škrábance, atd. Každý jednotlivý kousek ukazuje momenty dějin konkrétního vozidla. Je především na nás jak toto opotřebení správně dokážeme reprodukovat. Měli bychom začít otázkou jak chceme reprodukovat odřeniny, jak je umístit a spojit s našimi grafickými představami. Pokud se bude jednat o konkrétní vozidlo, potřebujeme alespoň základní informace o vzhledu, použití, operačnímu prostředí atd. Jestliže máme k dispozici pouze černobílé fotografie (což je u vozidel z druhé světové války celkem pochopitelné ) nám, bohužel, bude dělat starosti jak co správně nabarvit, jaký odstín použít nebo jakou má vlastně odřenina barvu, zdali je to flek oleje nebo je povrch pouze mokrý apod. Jedině zkušenost a pohled na vzorové fotografie či podobné barevné plochy jako na tancích ( např. stavební stroje jsou dobrým vzorem ) nám dají správnou odpověď. Mnoho modelářů používá na svých modelech odřených efektů, používají ovšem stále stejné pracovní postupy a stále stejné barvy na kterýkoliv druh vozidla, bez vědomí, že materiály a působení barev jsou různé v každém prostředí. Vzájemné působení barev je ovlivňováno barvami mezi sebou a proto se může odstín změnit např. tmavě hnědnou barvou nabarvená odřenina na olivové splývá s povrchem a není vidět, ale na pískové vypadá stejná barva jako černá. V následujících odkazech jsou pro vás připraveny některé ukázky charakteristických odřenin na různých površích.
1. Když potřebujeme znázornit odřeninu, která je pouze rýhou nebo otlučenou barvou, pak se můžeme obrátit na tuto ukázku. V barvě se objevující škrábance které, ale nejsou až na kov. Jelikož jde vlastně o zesvětlený odstín může být odřenina udělána zesvětlením kamuflážní barvy. Toto je velmi snadno reprodukovatelný barevný efekt jehož můžeme na modelu kdykoli použít, jelikož je lehko napravitelný. Musíme dát všechnu péči tomu jaký vzhled bude model mít. Musíme se vyhnout pravidelnému, kulatému či opakovanému vzhledu. Lepší než dělat velkou odřeninu je jedna malá s několika menšími kolem. Měli bychom se vyvarovat umístění na skrytých či jinak nepřístupných místech. Mé osobní doporučení je kamuflážní barvu zesvětlit olejovou-olejová barva pomaleji zasychá a tak je jednoduší dosáhnout plného odstínu. Tato odřenina je typická pro ložné plochy nákladních vozidel, nebo plochy tanků na nichž je uložena bagáž či jiný náklad.

2. Efekt koroze vozidla pohybujícím se v prostředí mírného pásu jedním z nejvíce používaných a jeho výsledek je velmi dobrý. Tato odřenina je znakem již starších, používaných vozidel a proto je na nich viditelný po dlouhou dobu. Nejprve namalujeme tmavou, rezavou odřeninu (používám Humbrol 113 smíchanou s olejovkou Umbra Pálená) a po zaschnutí uděláme doprostřed tečku světle rezavou (spíš do oranžova), kterou štětcem zvlčeným v ředidle rozmyjeme směrem dolů. Tento vzor je znamenitý na nepracující nebo opuštěné dopravní prostředky.

3. Toto je efekt hluboké, staré odřeniny a je to tentýž, který je viditelný na poušti nebo v ruských stepích. Jedná se o vzorek starší odřeniny, která může být ve srovnání s předchozí pokryta vrstvou prachu nebo vrstvou bláta. První nanášíme tmavou rezavou odřeninu s několika malinkými dokola, potom a vždy okolo středu nanášíme rezavě-oranžovou barvu, ale bez překrytí tmavé rzi barvou na okrajích. Musíme mít na paměti, že současně může existovat několik různých odřenin různých barev a to podle povrchu - jestliže bude suchý nebo ještě mokrý, nový nebo starší. Nová a suchá odřenina vyhlíží oranžově, ale čím je starší a vlhčí tím bude více dohněda .

4. Tento efekt je způsoben otěrem či ohmatáním prachu naneseném na vozidle. Nejednoduší způsob reprodukce je, do párátkem navlhčeným v ředidle do čerstvě naneseného prachu, nebo můžete je můžete nabarvit přes prach kamuflážní barvou.

5. Efekt otlučené kamufláže-je typický pro vozidla dorážející z továren k jednotkám v základní jednobarevné kamufláži, kdy byla ostatní kamufláž nanášena v poli. Je jasné že barva nanášená v polních podmínkách měla menší odolnost než barva nanášená v továrně a proto se v bojových podmínkách odírala. Tyto odřeniny jsou reprodukovatelné nanášením podkladové barvy přes kamuflážní podobně jako v bodě 1.

6. Na konec odřeniny barvy kovu. Toto je snad nejobtížněji reprodukovatelný efekt -nesprávnou barvou, nebo nesprávným nanesením vám může vyjít obrněnec z 23. století. Není neobvyklé, že na soutěžích vídávám modely, na kterých jsou dřevěné bočnice odřené na kov!!! Na tmavé barvy (panzer grey, olive drab atd.) doporučuji používat barvu spíše světlejší-mně se nejvíce osvědčila Humbrol 11 smíchaná s troškou Gun Metal a na světlé povrchy barva Gun Metal s trochou H66 nezapomeňte, že je vždy můžete reprodukovat za použití tužky.
Jedna poslední rada !
Vždy se dívejte na skutečnost, na Bagr pracující nedaleko, na staré silniční značky, na odřenou barvu vašeho vozu atd. Jestli se díváte hodně pozorně a se zájmem srovnáváte ,určitě naleznete tu správnou cestu k jejich dokonalé reprodukci. Chce to jen nemít strach a mít lehkou ruku. Když to s odřeninami přeženete, žádné obavy-kdykoli je můžete překrýt prachovými nánosy.
Na závěr podotýkám že používám syntetické barvy, takže vám neřeknu jakých výsledků dosáhnete za použití akrylů.O použití akrylů v odřeninách vím jen toto:
Pokud chcete vytvořit hodně škrábanců na, dejme tomu, modelu vyprošťováku Famo nasazeném v Tunisu, nastříkejte model tmavě šedou, emailovou barvou a po zaschnutí akrylovou pískovou barvou (nejlépe 2-3 tenké vrstvy). Až barva uschne, vezměte do ruky skalpel s kulatou čepelkou a barvu z modelu na nejvíce namáhaném povrchu drobnými "ďobanci" odškrábejte a na závěr přelakujte akrylovým!! Lakem, je to velmi důležité protože emailový by poškodil vrstvu akrylové barvy. Výsledný efekt opravdu stojí zato.

TECHNIKA OPRÝSKANÉ BARVY

16. března 2009 v 18:42 | maverick |  Rady, tipy, triky
Úvod
Majíc udělaný model letadla po mnoho let, použil jsem tuto velmi realistickou techniku pro vytvoření efektu "odprýsklé barvy" na obrněné pozemní technice (AFV). Ano, barvení obvyklou základní barvou a pak aplikace škrábanců později stříbrnou tužkou nebo metodou "dry-brush" (pozn.: metoda "suchého štětce") základové barvy vypadají dobře a jsou rychlé. Tak proč zkoušet něco jiného?? Dobrá, tato technika je určena pro ty, kteří vyžadují trochu "extra" v zobrazování reality.
Postup
Pro tuto techniku, budete potřebovat: Láhev lešticího prostředku "Johnson's FUTURE" ("Johnson's KLEER" v USA), barevnou paletu laků pro vaše základní a vrchní nátěry (emaily jsou nejlepší), svitek málo lepící maskovací pásky (SELLOTAPE nebo TAMIYA jsou dobré) a vaši věrnou stříkací pistoli.

1. Začněte jako obvykle mytím součástek v mýdle a vlažné vodě, aby jste odstranili všechny mastné zbytky z výroby a nechte je řádně vyschnout, nebo to ošiďte a osušte model opatrně fénem.
2. Dalším krokem je stříkací pistolí nastříkání modelu základovou barvou, "Panzer Grey" pro nejrannější druhoválečné obrněnce nebo "Dunkelgelb" pro techniku z pozdějšího období. Dejte součástkám přinejmenším několik hodiny na zaschnutí barvy.
3. Použijte vaši obvyklou metodu pro "pre-shading". Znovu barvě nechte dostatečnou dobu pro zaschnutí.
4. Za další, nastříkejte dvě vrstvy "Future". Tyto vrstvy jsou aplikovány pro ochranu základní barvy. Dovolte vrstvám dokonale proschnout přibližně 24 hodin. Povrch by měl být tvrdý a vrstvy vysoce lesklé.
5. Když jste si dostatečně jistí, že "Future" zaschnul zcela, můžete začít stříkat vaši horní vrstvu barvy (Afrika Korps sandgrun nebo cokoliv) na základní barvu, a postupně zakrýt všechny povrchy, které přicházejí do úvahy. Dovolte vrchnímu nátěru schnout jenom hodinu nebo tak nějak, jen do té doby, než to je povrh barvy lehce "méně než lepkavý". Já obvykle čekám něco mezi 1 až 1 a ½ hodiny pro emaily.
6. Nastřihejte maličké množství maskovací lepicí pásky a uválejte je do míče (lepkavou stranou ven) a pohybem poklepáváním, stáhněte nějakou barvu. Začněte s nevelkými plochami, v realistických místech: pohyblivé části víka, hrany dveří, podběhy, kliky, matky, šrouby, motorové kryty, apod. Pokud toto uděláte správně, maskovací lepicí páska "oprýskáním" odhalí základní barvu pod vrchním nátěrem! Pro oprýskání větší oblasti použijte maskovací lepicí pásku "vcelku". Dejte si pozor ať tímto postupem neodstraníte místa kde byl použit "pre-shading", takovéto části pak nevypadají realisticky.
7. Nakonec použijte vaši obvyklou metodu pro "weathering" pastelovými barvami nebo oleji, atd.
Jestliže se chystáte používat tuto metodu, pak vám říkám, že dokončíte jakékoliv malování kamufláže na jedno posezení docela rychle, takže udělejte si rychlý plán akce ... a těšte se !
Tuto metodu můžete samozřejmě použití i na letadlo ...
Dobré, ne?? Šťastné modelaření!

MALOVÁNÍ OBLIČEJŮ

16. března 2009 v 18:41 | maverick |  Rady, tipy, triky
Kvalitně zpracovaná figurka dokáže každý model oživit. Ze statické věci se najednou stává téměř živý předmět a navíc získáme představu o skutečné velikosti modelu. Z toho důvodu jsem se o figurky vždy zajímal a vyhledával informace jak je správně sestavit a hlavně nabarvit.
Uvedený postup vychází z několika postupů, které jsem vyčetl převážně na internetu a upravil podle svých poznatků a možností.
1. Figurku obrousím, slepím a vytmelím (figurky menších měřítek před aplikací barev vždy kompletně sestavím).
2. Na figurku si přilepím buď plastovou tyčinku, nebo nějaký hranolek, aby se s ní dalo pohodlně manipulovat.
3. Následuje pečlivé omytí saponátem.
4. Po řádném vyschnutí ji nastříkám primerem Tamiya ve spreji, nebo bílou akrylovou barvou a nechám proschnout minimálně 24-48 hodin.
5. Nyní je figurka připravena k nanášení barev.
6. Začínám vždy s obličejovou partiií. Na celý obličej nanesu Humbrol 148 a nechám 24 hodin proschnout.
7. Stíny: Namíchám si směs z olejových barev, Okr zlatý a Umbra přírodní - 4:1 (obě Umton), rozředím S6006 a vytvořím kašičku, kterou následně nanesu na obličej a nechám zavadnout (cca 10 minut) a poté setřu papírovým ubrouskem. 24 hodin nechám proschnout.
8. Dalším krokem jsou oči. Do bílé olejové barvy přidám trochu pleťové barvy. Za pomoci jehly umístím do každého rohu oka barvu bělma. Nechám zaschnout 1-2 dny.
9. Poté použiji Raw Umber-Umton a malé množství barvy naberu na jehlu a do každého oka, mezi bílé okraje, umístím duhovku. Je lepší duhovku malovat tak, aby se postava nedívala do středu, vypadá to nepřirozeně, lehce mimo střed, doprava, nahoru, dolů, doleva. Nechám zaschnout 1-2 dny.
10. Poté co oči pořádně proschly začínám s hlavním nátěrem barvy pleti. Míchám ji z odstínů Okr zlatý (Umton), Burnt Siena (Winton), Běloba zinková (Umton) v poměru 2:1:4 a rozředím ji ředidlem s S6006 (ředidlo S6006 se mi na olejové barvy osvědčilo nejlépe) na konzistenci normální emailové barvy a kvalitním štětcem nanesu na obličej. Přitom se vyhýbám očím a všem stínům aplikovaným dříve. Olejové barvy jsou částečně transparentní, takže trochu prosvítá i podkladová barva. Nechám obličej cca 2 hodiny zaschnout.
11. Světlá místa: Použiji Bělobu zinkovou-je transparentní a méně kryje něž jiné běloby (zbavenou oleje na ubrousku) a vždy nanesu párátkem 2-3 tečky na uvedené oblasti: Lícní kosti, špička nosu, brada, nad obočí, čelo, vrcholky uší, klouby na rukou. Nechám cca 1-2 hodiny zavadnout, pak použiji měkký štětec a 2-3 pohyby přes obličej shora dolů bílou barvu rozetřu. Zpočátku nebude nic moc patrné, je potřeba nechat olejové barvy zaschnout, aby bílá barva vytvořila "světla".
12. Pokud na obličeji zůstanou nerovnosti po tazích štětcem, použiji měkký štětec na jejich roztupování.
13. Poté si namíchám barvu rtů: Do olejové barvy obličeje přidám velmi malé množství karmínové červené. Maluji vždy jen spodní ret. Po zavadnutí doprostřed spodního rtu umístím bílou tečku.
14. Stejnou barvu, popřípadě zesvětlenou tělovým odstínem použiji na líce. Aplikaci provedu buď nyní, nebo až celý obličej proschne a to tak, že si naberu malé množství na štětec a opatrně roztupovávám v požadované oblasti.
15. Obličej nechám alespoň 48 hodin proschnout a pak oči přetřu pololesklým lakem, aby se v nich projevil odlesk- hotovo.
Popsaná cesta je poměrně zdlouhavá. Malování obličeje je možné i za použití akrylátových barev, kdy jsou výsledky srovnatelné, nebo i lepší a výsledek se dostaví mnohem rychleji, zpravidla za 2-3 hodiny, navíc malování očí je mnohem jednodušší.

VÝROBA PLACHET

16. března 2009 v 18:14 | maverick |  Rady, tipy, triky
Velké množství vojenské techniky bývá osazeno plachtami či různými plátěnými kryty. Při výrobě plachet se dá úspěšně využít papírových ubrousků. Postup při výrobě zaplachtované korby následuje. Ze stavebnice slepíme korbu a vybavíme ji výztuhami plachty. Pokud jsou tyto výztuhy ve stavebnici (např.Bedford QLD nebo Steyer RSO, obě stavebnice produkuje Italeri) je lepší použít nové, z drátu patřičného průměru (kvůli pevnosti). Výztuhy přilepíme vteřinovým lepidlem. Boky korby dovybavíme buď háčky nebo oky (podle skutečného vzoru). Nyní vezmeme ( čistý:) ) papírový kapesník a odstřihneme ozdoby na okrajích. Pak z něj vystřihneme obdélník, o něco delší než délka korby a široký tak, aby po přetažení přes oblouky přesahoval umístěná oka(háčky). Připravíme si větší štětec a misku, v které připravíme roztok Herkulesu ve vodě. Nyní přibližně usadíme plachtu na místo a vlhkým (ne moc mokrým, papír by se potrhal) štětcem fixujeme první část plachty. Pomocí vlhkého štětce dosáhneme potřebného zvlnění plachty. V tomto stadiu by po našem snažení měla mít korba plachtu od prvního k poslednímu oblouku, vytvarovanou do patřičného tvaru. Důležité je vlhčit plachtu jen svrchu, aby se nepřilepila k obloukům. Nyní vyrobíme předek plachty. Podle nárysu tvaru oblouku vystřihneme přední díl plachty, opět s přesahy. Postupujeme stejně, přední díl by se měl přilepit na oblouku k již předtím vyrobené vrchní části plachty. Teď je korba zaplachtována ze tří stran - oka na korbě jsou pod plachtou. Zadní čelo buď vyrobíme stejně jako přední, tím nám odpadne barvení vnitřku a výroba nákladu, nebo ho svineme. Tady nezáleží moc na rozměrech, je jen důležité, aby zadní čelo nebylo moc malé či velké. Dobré je se podívat na nějaké skutečné nákladní auto, ovšem s plátěnou plachtou. Po zaschnutí a vytvrzení plachty můžeme přistoupit k výrobě dírek pro oka (háčky) korby. Na drát trochu silnější než běžný špendlík navineme těsně vedle sebe závit po závitu drátek. Podélně tuto spirálu přeřízneme a vzniklé kroužky nalepíme na plachtu v místech ok korby. Použijeme vteřinové lepidlo, necháme dostatečně vytvrdnout. Po vytvrzení vyvrtáme v otvory do plachty v místě nalepeného kroužku a tak budeme mít věrohodné otvory v plachtě i s kováním. Nyní můžeme odděleně nabarvit korbu i plachtu. Hotovou plachtu pak nalepíme na oblouky, tenkým drátkem pak napodobíme lanko, jistící plachtu k okům korby. Nakonec vystínujeme záhyby plachty a je to.

LEŠTĚNÍ KABIN

16. března 2009 v 18:10 | maverick
Na vyleštění poškrábané čirého překrytu kabiny není nic až tak složitého. Horší ale je, když potřebujeme vyleštit vnitřek překrytu kabiny. Nedávno jsem se s tímto problémem setkal u čelního štítku Spitfiru. Lešticí kotouček do minivrtačky jsem pro jeho velikost zavrhl - bylo mi jasné, že by štítek zmizel v nenávratnu poté, co by kotouček zachytil o jeho hranu. Vzal jsem tedy vatovou štětku na čištění uší, nanesl trochu brusné pasty a začal ručně leštit. Po chvíli jsem došel k závěru, že takto to asi moc nepůjde respektive to bude práce na několik večerů. Vzal jsem tedy jinou štětku a přeřízl ji (hezká věta :-)). Pak ji upnul do minivrtačky a vzniklým nástrojem po chvilce vnitřek štítku kabiny vyleštil. Brusné pasty jsem dal jen velmi málo, zkusil jsem i Cif na mytí nádobí s trochou vody. Finiš proběhl ve znamení štětky namočené do vody s trochou Jaru.

HYDRAULICKÁ VEDENÍ PODVOZKŮ

16. března 2009 v 18:09 | maverick |  Rady, tipy, triky
Ke znázornění hydraulických vedení u podvozků modelů letadel se obvykle používají měděné drátky. To není z mé strany nic objevného ani převratného. Nevím jak ostatní, ale já jsem se občas potýkal s tím, kde vhodný drátek vzít. Až jsem se zase jednou rýpal v počítači a do oka mi padl 80-ti žilový plochý IDE kabel, jímž byl připojen pevný disk k řadiči. Ne, že bych si kvůli modelu zdevastoval počítač, ale zapátral jsem v krabici s různým počítačovým haraburdím a pozadovaný kabel vytáhl. Pak už bylo dílem okamžiku získat požadované měděné drátky v požadovaném množství. Spolu s drátky jsem získal i bužírku o velmi malém průměru, kterou jsem použil pro znázornění úchytů hydraulického vedení na podvozkové noze. Šev na bužírce jsem po opatrném odtržení z kabelu obrousil brusným papírem. Lepit lze vteřinovým lepidlem.

PATINA KŘÍDOVÝMI PASTELY

16. března 2009 v 18:07 | maverick |  Rady, tipy, triky
Při patinování svých modelů nepoužívám olejové barvy, ale pouze křídové pastely. K nástřiku modelů totiž nepoužívám akrylové barvy, ale výhradně syntetiky (převážně Model Master), které oleje respektive jejich ředidla (terpentým, kobaltový sikativ, S6006 atp.) spolehlivě narušují. Někdo může namítnout, že model lze přelakovat čirým akrylovým lakem, který uvedená ředidla nenarušují, a pak je patina olejem možná. Vyzkoušel jsem to, ale asi jsem někde dělal chybu - místy k narušení došlo (zřejmě tam byla malá vrstva laku). Po několika pokusech a množství vypuštěných nepublikovatelných výrazů jsem zanechal experimentování a pokorně se vrátil k pastelům.
Pastely používám úplně obyčejné, české, koupené před léty v papírnictví v sadě asi 30 odstínů, z nichž pravidelně používám asi 8 (černou, bílou a odstíny šedé, hnědé a okrové). Prášek z nich nastrouhám buď na jemném brusném papíru nebo na obyčejném kancelářském papíru. Prášky lze navzájem míchat a získat tak potřebný odstín.
Na rozdíl od olejovek je nutné před patinováním povrch modelu sjednotit matným lakem. Povrch by měl být co nejhladší, bez "pomeranče" a "krupice". Osobně model před nástřikem matného laku opatrně přebrousím, nebo lépe, přeleštím vodou s rozpuštěnou trochou tekutého prášku na mytí nádobí (Cif). Model pak opláchnu vodou a po důkladném vyschnutí nastříkám matný lak - nejvíce se mi osvědčil rychleschnoucí Model Master (ve válcové skleničce) ředěný originálním ředidlem v poměru 1:4-5 ve prospěch ředidla. Laku nemusí být na modelu velká vrstva, stačí když trochu sjednotí povrch (nemusí být úplně jednolitý). Důležité upozornění: Po zaschnutí laku už na model nesaháme holýma rukama! Prášek z pastelů totiž spolehlivě vykreslí jakýkoliv otisk prstu. Proto s modelem manipuluji pouze v rukavicích - nejvíce se mi osvědčily lékařské gumové (nesterilní za pár korun).
Patinování pastely rozděluji na několik fází. Nejprve naznačím stopy po vytékajících kapalinách. V troše prášku vhodného odstínu namáčím tenký ostrý štětec namočený ve vodě s trochou Jaru a stopy jím maluji na patřičná místa modelu. Přiznám se, že občas ani tu vodu s Jarem nepoužívám, ale štětec nasliním :-).
Pak zvýrazním paneláž. Namíchám si prášek barvy "špíny", tj. směs černého, hnědého a bílého, a tenkým štetcem jej nanáším do spár. Přebytečný prášek sfouknu (jedno doporučení: v rámci udržení rodinné pohody nedoporučuji patinovat na kobercem, obzvláště světlým) a zbytky prášku "ometu" měkkým štětcem ve směru letu nebo po délce spáry. Zvýraznění lze různě měnit, podle toho, kde se spára na modelu nachází. Stačí prášek ztmavit nebo zesvětlit.
Když má model zvýrazněnu paneláž, začnu se věnovat "zašpinění" od výfukových plynů, stopách střelného prachu atp. Postup je stejný jako u paneláže, prášek patřičného odstínu (většinou převažuje černá) ale nanáším větším štětcem a rozetřu ve směru znečištění. U stop za výfucích do středu znečištění ještě nanesu trochu světlého prášku, aby vypadalo věrohodně. Pokud někde znečištění trochu přeženu, zjemním je nanesením prášku o trochu světlejšího, než je odstín kamuflážní barvy. Mícháním odstínů jdou docela dobře znázornit i místa zaprášená nebo jinak neostře zašpiněná.
Po dokončení patiny model přestříkám lakem (opět Model Master). Ten již může být pololesklý nebo matný, podle zvyku. Lak zafixuje patinu a na model lze bez následků sahat.

Nakonec přidám pár postřehů, jež jsem časem vysledoval:
  • Závěrečný nástřik lakem zvětší kontrast zašpinění, takže pokud model před nástřikem vypadá mdle, je to jen dobře.
  • Pouze světlé odstíny pastelů lak téměř zneviditelní, takže je nutné jimi patinu přehnat.
  • Zkoušel jsem opticky zvýraznit vystupující místa a hrany křídami. Po nástřiku lakem ale nebylo zvýraznění patrné. Proto je nyní zvýrazňuji metodou suchého štětce syntetickou barvou po nástřiku modelu lakem.
  • Pokud se patina pastely nepovede, jde umýt vodou s Jarem, ale ne beze zbytku! Může posloužit i hodně měkká guma na gumování (používám plastickou) a dané místo opatrně přegumovat. Gumu je potřeba neustále čistit gumováním na papíře, jinak může udělat šmouhy na modelu. Vhodná guma se docela dobře pozná podle toho, že při gumování papír nedře.
  • Patinování pastely je časově docela náročné (jednomotorová stíhačka 1:48 tak 10-12 hodin práce).
  • Dnes se rozšiřující pigmenty jsou o něčem jiném - na rozdíl od pastelů dávají po nanesení mnohem sytější odstíny - je nutné je více zesvětlovat.
  • Před začátkem patinování je dobré si promyslet postup, kde začít, respektive kdy za co model držet. Nedoporučuji na model nalepit všechny antény a drobné díly. Já jsem je většinou ulomil.

PATINOVÁNÍ ČERNÉ BARVY

16. března 2009 v 18:01 | maverick |  Rady, tipy, triky

Zde je pár fotografií černých spodních ploch mého Dorniera Do 217 E-4. Spodek je trochu více přepatinovaný, protože jsem dělal Do 217, který létal nad mořem, tudíž jsem předpokládal, že ta černá barva na spodku bude velmi zašlá. Na Dorniera jsem měl jenom jednu fotku z boku, takže jsem si musel trochu vymýšlet, ach jo...






Základ mám nastříkaný syntetickou barvou Model Master Semigloss black. Není nutné používat pouze syntetické barvy. Lze s úspěchem používat i akrylové barvy. Poté jsem do zbývající barvy ve stříkací pistoli přidal trochu bílé (nutno provést s citem - měně je mnohdy více!!!) a nastříkal vždy do středu paneláže. Dále jsem si naředil asi tak 25% barvy a do sta procent doředil na "takovej hnusnej zrzavej odstín" a místy nastříkal do libovolných panelů a hlavně koutů paneláže. Nakonec jsem naředil cca 15% barvy a zbytek ředidla černošedou barvu a přestříkal jí jen spáry. No a nakonec jsem dokonale vyschlou barvu přebrousil šmirglem hrubosti 2000 (hodně namočeným, aby nepoškrabal barvu) a pak umístil obtisky. Poslední operací se stalo rozředění olejové barvy Raw Sienna (hodně zrzavá) a napuštění do spár paneláže. Patinu většinou provádím štětcem č. 2 a pak přebývající olej hadrem "roztočím" po povrchu a výsledek je to co vidíte na přiložených fotografiích. Pokud olejovou barvu nanesete například 1 mm na každou stranu od spáry, tak se vůbec nic neděje. Pokud tenhle postup provede s citem a tím myslím opravdu jemně, tak jsem přesvědčený, že bude povrch opravdu dost dobrý!

PATINA OLEJOVÝMI BARVAMI DLE VILINGRA

16. března 2009 v 17:06 | maverick |  Rady, tipy, triky



NEBOJTE SE TOHO - VYPADÁ TO SLOŽITĚ, ALE JDE TO!!!

1. Hotový vytmelený model odmastím jarovou vodou. Je to důležité, kvůli pořádnému přichycení barvy k povrchu. Ještě před stříkáním barev si vykryji průhledné díly a těžko přístupné prostory, jako třeba chladiče v křídle.

2. Poté všechno nastříkám Mr. Surfacerem 1000. Musí být naředěný originálním ředidlem Mr. Color Thinner. Osobně to ředím podle hrubosti plastiku modelu. Čím lepší výlisky, tím více ředím. Nastříkaný Surfacer zaschne za méně než 5 minut! Pak si vezmu šmirgl hrubosti 2000 a celé éro namočeným šmirglem "pod vodou" doleštím. Má to své výhody - nástřikem se zlikvidují drobné škrábanečky, ale co je důležité - nezalije se rytí! A navíc se celý model sjednotí a pod barvou nevykukuje například tmel na spojích dílů. Surfacer je světlounce šedivý a na modelu vytvoří úžasně hladký povrch. Výrobce navíc doporučuje na takto připravený povrch použít podkladní bílou barvu, aby byla budoucí kamuflážní barva co nejvýraznější a měla co nejsytější odstín. Zkuste si například stříknout nějakou světlou barvu třeba žlutou na zelený plastik, na šedivý plastik a na bílý plastik a pochopíte o čem mluvím. Jestliže se bílá sjednocovací barva zdá poněkud hrubší, není problém jí opět přeleštit velejemným smirkovým papírem.

3. Povrch pod kamufláž mám tedy připravený. Vezmu si jakoukoli syntetickou černou, či tmavě šedivou barvu a naředím jí ředidlem na stříkání S 6001. Poté veškeré rytí přestříkám tak, aby se vytvořili 3 - 5 mm široké pruhy. Prostě z toho udělám zebru. Má to své výhody pod světlejší, třeba šedivé kamufláže. Výsledek je takový, že po nástřiku kamuflážní barvy se okolo linek paneláže vytvoří barva mírně tmavší než okolní a v podstatě tím máte polovinu patiny hotovou.

4. Kamuflážní barvu si pro stříkání (v mém případě Model Master) naředím ředidlem S 6001. Odnaučil jsem se používat pro nástřik barev ředidlo S 6006, jak doporučuje mnohý z modelářů. Ředidlo S 6006 je určené k natírání a pokud je použito na stříkání, barva je o poznání hrubší a také o něco déle schne než při použití S 6001.

5. Ozkoušenou, zředěnou barvu s citem nastříkám a nechám minimálně 24 hodin proschnout a jdu na pivko ke "Freiům".

6. Dalším krokem je nanesení obtisků. Dekály namáčím do destilované vody (pak se netvoří na barvě mapy, jako když se používá voda vodovodní s chlorem a dalšími přísadami) a na povrch dávám buď SET od Aeromasteru nebo jiný přípravek podle druhu obtisků. Obtisky nechám zaschnout asi 45 minut, nanesu SOL a nechám do druhého dne.

7. Hotové éro i s nanesenými obtisky celé přestříkám lakem, jak jinak než Model Masterem. Model Master nabízí rychleschnoucí laky pod názvem Flat, Semi-Gloss a Gloss Clear. Laky je nutné ředit originálním ředidlem Lacquer Thinner. Laky jsou po nastříkání za 10 minut uschlé a vytvrdlé.
8. Na takhle připravený model můžu začít nanášet olejové barvy. K ředění olejovek mi nejvíce vyhovuje "Přípravek pomaleschnoucí a Rychleschnoucí" z malířských potřeb a jakákoli olejová barva. Na párátko si z tuby vezmu trochu olejovky a v lékovce to perfektně rozmíchám, až z toho vznikne pouze zabarvené, ušpiněné ředidlo. Pak použiji co nejtenčí štěteček, ale s delším vlasem a napouštím olej do spár paneláže. Pokud přetáhnu štětcem spáru, nic se neděje. Vezmu si štětičku na čištění uší (vatovou) a otírám přebytečný olej po směru letu tak, aby zbyl pouze uvnitř rytí. Zpravidla používám následující odstíny olejových barev - Burnt Sienna, Raw Sienna, Paynova šeď, Běloba zinková, Okr a Olivová zeleň. Odstíny vybírám podle toho, jak je model zbarvený. Tedy pokud mám šedivé letadlo, použiji tmavší šedivý roztok než je kamufláž, pokud mám zelené éro, použiji zelený ap. Lak zafixuje kamuflážní barvy a nestane se, že by "Přípravek pomaleschnoucí, nebo Rychleschnoucí" kamuflážní barvy naleptal. Jestliže tam ten lak nebude, barva zpravidla měkne a začíná se naleptávat a může se stát, že vám barva ulpí na rukou.

Přípravky popsané v textu a názorný postup na modelu

9. Oleje nechávám zaschnout raději déle, třeba i celý týden. Ujištěním, že jsou olejovky perfektně zavadlé, mohu pokračovat ke konečné fázi celé práce. Připravím si noviny s černými fotografiemi a bílou nebo okrovou olejovou barvu. Mám plochý patinovací štěteček, který má vlas asi tak 4-5 mm dlouhý. Ten namočím přímo do tuby bílé, nebo okrové olejovky (bez ředění) - pouze špičku a o černé fotky na novinách "šmrdlám" tak dlouho, až štětec nezanechává skoro žádnou stopu. Nakonec celý model takto osušeným štětcem přejedu jak po směru letu, tak v místech většího opotřebení (kolem motorů, zbraňových schránek a pod.). Vystouplé detaily se tím zesvětlí a model hodně získá na plastičnosti.


"Dry brush" (suchý štětec) pomocí bílé olejové barvy (viz text)
a příklad hotového kokpitu (Fw 190 D-9 1/32)


10. Nejlepší je takto dokončený model ještě zafixovat znovu lakem libovolného vzhledu (matný, pololesklý, lesklý). Patina se ještě více projeví a omezí se lesklé flíčky od olejových barev.

Ukázky vypatinovaných modelů popsaným způsobem naleznete v sekci "Galerie" na stránkách Modelplacu.

PATINOVÁNÍ MODELŮ

16. března 2009 v 17:02 | maverick |  Rady, tipy, triky
Patina vdechne vašemu modelu život, což znamená že z modelu nastříkaného kamufláží a s nanesenými obtisky, který připomíná spíš hračku od rákosníka dokáže udělat reálně vzhlížející model na černobílé fotce nerozeznatelný od skutečného stroje (hodnotím z vlastních zkušeností).
Předem upozorňuji, že tento článek má za úkol navést začátečníky s touto technikou na správnou stopu, takže ať si "masteři" nechají své komentáře o jednoduchosti této techniky pro sebe.
Na začátek si povíme něco o vybavení - opravdový a nejnutnější základ spočívá v tubách olejových barev odstínů umbra přírodní a bílá (bílých barev je několik odstínů, mě se osvědčila míchací běloba, ale je možné použít jakoukoliv), špičatého štětce velikosti 000, plochých štětců velikostí 3 a 4 a vhodného ředidla.
A teď něco o historii - dlouhá léta se v modelářství používaly na patinování klasické emailové barvy, ale nebylo to ono, pro tuto techniku je zapotřebí barev s jemným pigmentem, kontrolovatelnou hustotou (tzn.že barva je velmi hustá - asi o hustotě krému na boty, její složení však umožňuje naředění do hustoty vody s dostatečným zachováním odstínu) a pomalým schnutím.J elikož emaily nesplňovaly ani jednu z těchto podmínek přišel jednoho dne nějaký koumák na to, že by se mohly dát použít olejovky, které vyhovují všem jmenovaným kritériím. K nám tuto techniku přivezli modeláři přibližně v polovině devadesátých let z Anglie a Španělska. Dříve jsem tomu moc nevěřil, ale po návštěvách různých výstav a pohovorům s modeláři používajícími tuto techniku jsem se nakonec ukecal a můžu říct, že to za vyzkoušení opravdu stojí.
A teď něco o "výzbroji" - olejové barvy jsou poněkud dražší než je standardní průměr (okolo 100 korun za tubu). Pro začátek stačí olejové barvy firmy Dílo, ale tomu kdo se chce patinování věnovat podrobněji, stačit nebudou, mohu doporučit barvy firmy Rowney (ty sám používám), Rembrandt nebo třeba Art Master, výrobců barev je opravdu hodně, stačí si jen vybrat…
Štětce se vyplatí koupit kvalitní, z přírodních štětin (jsou opět o něco dražší), když je po práci vymyjete v ředidle a opatříte nějakou bužírkou či podobnou ochranou, vydrží vám opravdu dlouho.
Ředidla - na začátek stačí "šesttisícšestka" (S 6006), po určitých zkušenostech doporučuji použít ředidlo s názvem kobaltový sikativ, je sice drahé - za ředidlovou pixlu dáte cca 200 Kč (pro srovnání - S 6006 stojí cca 30 Kč), ale je šetrné k povrchu jako terpentýn, který mimochodem vysychá 14 dní, a vysychá stejně rychle jako S 6006 (cca 1-2 dny).

Vyčerpávající teorii už známe a tak se pomalu dostáváme k praxi. Pro příklad jsem přichystal několik metod:

1. Pouštění zředěné barvy do spár (myslím že se tomu říká wash, ale nejsem si jist) - tato metoda simuluje špínu. Práci začneme nalakováním lesklým lakem - lesklým proto aby se "překyplá" barva dala snadno setřít, lak nechte přibližně 2 dny vyzrát (aby se s ním barva případně nesvázala). Poté rozřeďte umbru s ředidlem v poměru cca 30 % barvy na 70% ředidla a tuto směs pouštějte špičatým štětcem do spár a okolo vystouplých detailů - např. nýtů a přeteklou barvu setřete vatovým vytěráčkem - přesně tím, kterým si čistíte uši (pokud si je čistíte :)). Je dost těžké popsat to na papíře, ale zjistíte sami jak je tato metoda jednoduchá.

2. Metoda suchého štětce (u téhle vím, že se jí určitě říká Dry Brush) - tato metoda udělá z jednolitého povrchu nádherně plastický. Z tuby vytlačte trochu bílé barvy a namočte do ní plochý štětec, který následně vypíšete na papíře až přestane zanechávat stopu po barvě, poté rychle "šmidlejte" přes vystouplé detaily, povrch tímto postupem na detailech zesvětlíte a zároveň bude nádherně plastický. Stejně jako předchozí metoda je jednoduchá - vyžaduje pouze cit a lehkou ruku.

3. Metoda ztmavení a zesvětlení - touto metodou dodáme povrchu stíny a zesvětlené plochy. Celý model potřeme umbrou zředěnou na hustší kašičku a necháme cca 10 minut zavadnout, následně stíráme tkaninovým papírem (papírový kapesník se drolí a tkanina pouští chlupy, tkaninový papír je dobrým kompromisem ale blbě se shání - já jsem si ten svůj ulil z jedné zahradní restaurace v Belgii :)) poté okamžitě přistoupíme k metodě suchého štětce. Tuto metodu doporučuji použít na nelakovaném modelu barveném emailovými barvami, pokud používáte akrylové barvy nalakujte model matným lakem, ale výsledek nebude tak pěkný jako při použití emailů.

A na závěr jedna malá perlička: nevíte si rady s částečně omytým zimním nátěrem? Pak je tu pro vás toto : nabarvený model (třeba panzer grey nebo olive drab) natřete nezředěnou bílou olejovkou a nechte zavadnout cca týden - po celou dobu model kontrolujte ať barva nezatvrdne, poté barvu místy setřete nebo naopak přidejte. Tento postup má tu výhodu a zároveň nevýhodu, že jej můžete upravovat dlouho a dlouho… na závěr model nalakujte matným lakem.

Doufám že jsem vám trochu pomohl a dodávám že metod za použití olejových barev jsou spousty, uvidíte, že na ně časem přijdete

ZBARVENÍ NĚMECKÉ OBRNĚNÉ TECHNIKY ZA 2.SVĚTOVÉ VÁLKY

15. března 2009 v 18:44 | maverick |  Výzbroj - ostatní

Všechny odkazy na barvy Vallejo se vztahují k řadě Model Colour (M/C). Čísla s prefixem # jsou odstíny přibližné, protože přesné neexistují. Barvy řady Model Air jsou označeny M/A.


Před vypuknutím druhé světové války a v jejím průběhu, byly normy a nařízení pro používání barev na nových i starších vozidlech německého Wehrmachtu v různých obdobích upraveny armádním příkazem (Heeresmitteilung), vydaným OKH, (Oberkommando des Heeres - vrchní velitelství pozemních sil). Bohužel, v případě ukořistěné obrněné techniky se odkaz na "normy" zdá být poněkud málo. Některá ukořistěná obrněná vozidla byla přebarvena schématem, které bylo v té době standardní, ale jiná přebarvena nebyla. Jsou dokumentovány důkazy, které potvrzují obě možnosti. Pevně však doufám, že modelář má uměleckou invenci.

Podkladová barva byla na vozidla nanášena ve výrobním závodě a odpovídala různým normám, předepsaným Heeresmitteilungem. Výrobní závody byly první, kdo všechny změny podkladové barvy zaváděl. Při zavedení Dunkelgelb (tmavě žlutá), v únoru 1943, bylo vydáno nové nařízení a všechna již vyrobená vozidla byla ve výrobních závodech okamžitě přestříkána nově předepsanou barvou (RAL). Kamuflážní vzor se běžně nanášel v polních podmínkách samotnými osádkami obrněných vozidel nebo, v některých případech, jednotkami technického zabezpečení, pomocí vodou nebo motorovým benzínem ředitelných kamuflážních past. Pasty byly běžně dodávány ve třech odstínech - tmavě žlutá, olivově zelená a červenohnědá. Kamuflážní pasty byly, spolu se stříkací pistolí (Spritzpistole), dodávány s každým novým vozidlem. V případě, že bylo nutné kamuflážní vzor upravit podle místních nebo sezónních podmínek, mohly být kamuflážní pasty smyty benzínem. Jelikož posádky často stříkací pistoli zahodily, aby ušetřené místo využily pro potřebnější věci, byly tyto pasty nanášeny rozličnými způsoby - nezřídka pomocí košťat a hadrů.

1. Vozidla zařazená v roce 1939 byla zbarvena následujícím způsobem: antracitově šedá (Anthrazitgrau) podkladová barva v kamuflážním vzoru pokrývala 66% plochy vozidla a mezi jednotlivými odstíny byly měkké přechody.

Anthrazitgrau / Signalbraun, 1935-1939
Označení RALPoznámkaVallejo M/CJiný ekvivalent
7016 Anthrazitgrautovární podkladový nátěr#055 M/AHumbrol 79
8002 Signalbraundeformační pole#818Tamiya X-9

2. Z důvodu úspory barvy byl v roce 1940 předchozí, dvoubarevný, vzor nahrazen barvou Schwarzgrau (černošedá). V operaci Zitadelle (Kursk) v roce 1943 byla zdokumentována obrněná vozidla ve Schwarzgrau se skvrnami Dunkelgelb, s černošedou převládající na 66% povrchu, tedy v poměru 2:1.


Panzergrau / Schwarzgrau
Označení RALPoznámkaVallejo M/CJiný ekvivalent
7021 Schwarzgrautovární podkladový nátěr862Humbrol 182

3. Černošedě zbarvená vozidla, nasazená na africkém bojišti, byla přestříkána novou podkladovou barvou a maskovacími skvrnami. Podkladová barva v kamuflážním vzoru pokrývala 66% plochy a mezi jednotlivými odstíny byly měkké přechody.

Kamufláž Afrikakorpsu, 1941
Označení RALPoznámkaVallejo M/CJiný ekvivalent
8000 Grünbrauntovární podkladový nátěr879Humbrol 118+93
7008 Grüngraudeformační pole880Humbrol 26
4. V březnu 1942 byl pro Afriku zaveden nový kamuflážní vzor. Zbývající barva a kamuflážní pasta předchozího vzoru měla být spotřebována, což v tomto mezidobí vedlo ke směsici obou vzorů. Tato africká kamufláž se rovněž používala na Krétě a v Řecku a možná i na Balkáně.

Kamufláž Afrikakorpsu, od 25.3.1942
Označení RALPoznámkaVallejo M/CJiný ekvivalent
8020 Gelbbraunpodkladový nátěr#882Humbrol 63+93
7027 Sandgraudeformační pole#997Humbrol 26
5. Od února 1943 byla vozidla z továren dodávána v tmavě žlutém (Dunkelgelb) podkladovém nátěru, který měl být doplněn kamuflážním vzorem podle místních a sezónních požadavků. Výsledkem byla nesmírná rozmanitost dvou a tříbarevných vzorů, dokonce sloužících společně u stejné jednotky. Přelakování černošedých operačních vozidel novou podkladovou barvou nebylo povinné. Namísto toho na nich měly být, použitím kamuflážních past, vytvořeny dvou a tříbarevné vzory.

Dunkelgelb a kamufláž, 1943
Označení RAL
Poznámka
Vallejo M/C
Jiný ekvivalent
7028 Dunkelgelbtovární podkladový nátěr978Humbrol 93
6003 Olivgründeformační pole890/(011 M/A)Humbrol 117
8017 Schokoladenbraundeformační pole872/(041 M/A)Humbrol 177
6. Jako důsledek spojenecké vzdušné převahy po invazi v Normandii, bylo od srpna 1944 zavedeno přepadové schéma, které mělo skrýt vozidla pod stromovým porostem. Tento vzor byl nanášen ve výrobních závodech a využíval standardních odstínů.

Přepadové schéma, od 19.8.1944
Označení RAL
Poznámka
Vallejo M/C
Jiný ekvivalent
7028 Dunkelgelbtovární podkladový nátěr978Humbrol 93
6003 Olivgründeformační pole890/(011 M/A)Humbrol 117
8017 Schokoladenbraundeformační pole872/(041 M/A)Humbrol 177
7. Zjednodušený postup tovární aplikace tříbarevného kamuflážního vzoru. Jako podkladová barva byla použita tmavě červená základovka a na ni byly naneseny kamuflážní pole olivově zelené (Olivgrün) a tmavě žluté (Dunkelgelb). Namísto Dunkelgelb mohla být, jako alternativa, příležitostně použita černošedá (Schwarzgrau).

Červená základní barva a kamufláž, od 31.10.1944
Označení RAL
Poznámka
Vallejo M/C
Jiný ekvivalent
8012 Dunkelrot Grundfarbe
tovární základní barva
#982
Humbrol ?
7028 Dunkelgelb
deformační pole
978
Humbrol 93
6003 Olivgründeformační pole890Humbrol 117
7021 Schwarzgraudeformační pole862Humbrol 182
Barvy interiéru

Obecně se uznává, že interiéry většiny obrněných vozidel té doby, byly zbarveny krémově bílou RAL 9001 (Kremenweiss) nebo, obvykleji, barvou slonové kosti (Elfenbein - Vallejo M/C 918 nebo Humbrol 41). Barva vnitřní strany poklopů je stále otevřenou otázkou, nicméně na vozidlech z počátku války tyto části byly někdy světle šedé, ale na většině vozidel byly z továrny nastříkány podkladovou barvou vozidla. Další relevantní barvou byla šedozelená (Grau-grün), pravděpodobně RAL7033, která byla použita pro tmavé interiéry. Většina vybavení byla ponechána v barvě výrobce, čili v černé nebo v červené základní barvě. V říjnu 1944 byl vydán příkaz ponechat interiér v základní barvě; příkaz byl pak koncem roku odvolán. Jako klíč k úspěchu musíte vždy prostudovat podklady k vašemu konkrétnímu vozidlu. Některé díly byly natřeny světle modrou barvou, jako spoušťový mechanismus kanónu (obdélníková, asi 10 cm dlouhá, krabička na pravé spodní straně závěru kanónu), malá krabička před motorovou přepážkou a malá krabička ve velitelském prostoru. Elektrické rozvaděče byly obvykle černé, stejně jako radiostanice. Není neobvyklé vidět interiéry některých StuG.III kompletně v červené základní barvě.

Spodní část korby / Motorový prostor

Opět panuje shoda, že spodek korby a motorový prostor obrněných vozidel byly, pokud nebylo výše zmíněno jinak, ponechány v původní červené základovce RAL 8012.

Zimní kamufláž

Jak již bylo dříve na této stránce zmíněno a diskutováno, příkaz (Heeresmitteilung) č. 1128 z 18.10.1941, který se pokouší upravit aplikaci zimní kamufláže pro bojiště v Norsku, Finsku a Sovětském svazu, připouští nanesení bílé kamuflážní pasty na podkladovou Panzergrau. Příkaz však, kvůli narůstajícím logistickým problémům na východní frontě, nebyl dodržován. Vozidla, dodávaná jako náhrada za ztráty, a vozidla nově dorazivších divizí byla barvena jakmile to bylo možné, ale posádky, které se bojů již účastnily, byly nuceny jako náhradu, namísto pasty, použít vápenný smytelný nátěr. Podvozky vozidel obvykle barveny nebyly.

Toto v žádném případě není konečný seznam a je nutno mít na paměti, že mnoho posádek ředilo kamuflážní pasty jinými ředidly a některé používaly pasty neředěné. To mohlo značně změnit celkový vzhled vozidel. Umělecká licence je možná. Rovněž interiéry některých typů vozidel se mírně lišily. Je zaznamenáno, že rané Tigery I měly motorovou šachtu šedozelenou.

Při stavbě modelů používám akrylové barvy Vallejo teprve krátce, ale shledal jsem, že dnes jsou nejlepšími dostupnými barvami pro modely pozemní techniky. Mají vynikající konzistenci a snadno se míchají. Pro více informací, prosím, navštivte jejich webovou stránku.

Upozornění: Nejsem v ŽÁDNÉM vztahu a nejsem žádným způsobem zaměstnán výrobci barev Vallejo ani Humbrol. Cítím povinnost poskytnout užitečné informace ku prospěchu ostatních modelářů. Jelikož nejsem v pozici, abych mohl porovnat vzorky se skutečností, nejsem schopen zaručit přesnost obsažených informací. Nicméně, tento článek je vyvrcholením několikatýdenního výzkumu a je nejpřesnější možný. Různé obchodní značky apod., zmíněné pouze pro účely naší informace, jsou majetkem příslušných společností.

Odkazy / Prameny:

1. Panzers in Normandy then and now (Tanky v Normandii tehdy a nyní), Eric Lefevre ISBN 0 900913 29 0
2. Webová stránka Vallejo http://www.acrylicosvallejo.com/
3. Mnoho článků na webu (příliš mnoho k publikování, žádné z nich nebyly přímo citovány)
4. Panzer Colours '39 to '45, Bill Murphy a Bruce Culver; Squadron/signal publications (včetně pozdějších autorových oprav)